Nejen v sousedním Polsku, kde se iniciativa extrémní křížové cesty v roce 2009 zrodila, ale i v České republice se věřící i letos mohou zapojit a absolvovat desítky kilometrů dlouhé trasy. V článku se také dozvíte, kde se tyto extrémní křížové cesty u nás chystají.
„Historicky první trasa Extrémní křížové cesty (EKC) vedla z Krakova na Kalwarii Zebrzydowskou. Postupně se tato akce rozšířila do takových rozměrů, že se jí v roce 2018 zúčastnilo 100 tisíc lidí. Zvláštní požehnání získali účastníci dokonce od papeže Františka. EKC se postupně rozšiřuje i mimo Polsko,“ uvedl duchovní správce farnosti Borovany P. Ondřej Urbisz, který pochází z Polska a v jehož farnosti se k iniciativě rovněž připojili.
EKC je určena především pro osoby, které jsou fyzicky aktivní, zdravé, zvyklé na fyzickou námahu. Je třeba vzít v úvahu, že cesta v noci je mnohem náročnější a únavnější než v průběhu dne a je třeba být na to fyzicky a psychicky připravený.
Výzva – Kdo jde na EKC, neví, jestli dojde. Když se rozhodneme jít do neznáma, tak přicházíme o určitou jistotu. Tato nejistota pak vede k setkání s Bohem.
Cesta – Člověk je jednota těla a duše. Když vyjdeme, tak uvedeme celého člověka do modlitby. Je to způsob askeze, která otevírá člověka a směruje ho na Boha. Odcházíme z toho, co známe, do toho, co neznáme.
Námaha – Během cesty může přijít okamžik, kdy mi začíná být špatně. Něco začíná bolet, mrznu, zabloudil jsem, usínám, jsem unavený... Přichází otázka: „Mám jít dál, a jestli ano, tak proč?“ Je to velmi důležitá otázka. Tato otázka může vést k Bohu. Jestliže jdu kvůli Bohu, tak je to víra.
Setkání – Jestliže jsem přijal tuto výzvu, tak jdu touto cestou, bojuji s únavou. To je smysl EKC, mé individuální setkání s Bohem. Po tomto setkání se může v mém životě vše změnit.
Více ZDE
