Obraz Marie, která utěšuje Evu, jehož autorkou je řeholní sestra Grace Remington z trapistického opatství Mississippi Abbey v Dubuque ve státě Iowa v USA a která poskytla autorské svolení s využitím v rámci letošního adventu, nabízí v závěru předvánočního očekávání prostor k rozjímání.
Máme před očima Marii, která ochotně spolupracuje s Boží milostí na záchraně světa od hříchu a smrti, a na jeho vysvobození od zlého. V protikladu toho stojí Eva, která prožila tragédii hříchu. Výjev naplňuje nadějí každého z nás, protože v něm můžeme zaslechnout žalmistovu píseň: „Můj nářek jsi obrátil v tanec, rozvázals mou žínici, přepásals mě radostí, aby ti zpívala má duše bez ustání.“ (Žalm 30,12-13)
Obraz je zasazen do rajské zahrady, která byla místem setkání Adama a Evy s Bohem, ale zároveň i místem první tragédie. Kompozici obrazu dominuje teplá zlatá záře v pozadí, jako by celou scénu sjednocovala božská přítomnost. Postavy obklopují větve s listy a plody fíkovníku. Připomínají situaci, kdy si Adam a Eva vyrobili zástěry z listů tohoto stromu, aby zakryli svoji nahotu. Fíky obsahují mnoho semen, a proto jsou symboly plodnosti a potomstva. Eva se zdá zpočátku smutná, v obličeji se jí zračí vědomí hříchu a ubohosti, ale pohled na očekávané dítě ji naplňuje nadějí. Panna Maria ji něžně hladí, nechává ji, aby se dotkla jejího těhotného břicha a ruky. Tím připomíná, že Pán je skutečně přítomen v jejich středu a že je vykoupí.
Eva má vlasy červenohnědé barvy – to odkazuje na jméno Adam. „Adam“ znamená v hebrejštině „člověk“, souvisí s výrazy „krev“ a „červený“, tedy „člověk (z červené hlíny)“. Eviny dlouhé vlasy jako by nahrazovaly její oblečení. Jsou spleteny do kudrnaté koruny, která připomíná trnovou korunu Ježíšovu.
Eviny nohy jsou propletené hadím tělem a ocasem. Hadova hlava přetočená temenem dolů je přitlačena Mariinou levou nohou a nevykazuje nad ní žádnou moc: Maria hadovi vládne. Obraz odkazuje na Genesis 3,15: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“
Mariino bílé skládané roucho připomíná styl současného chrámového roucha, které se nosí v některých církvích. Čelenka barvy oblohy symbolizující to, co je zbožné, duchovní a nebeské, plynule přechází v závoj. Ten můžeme vnímat jako vodu stékající z Kristova boku téměř dolů k nohám, kde je had.
Kéž jako Eva odvracíme pohled od pokušení, které nás obklopuje, k našemu vykoupení.
