Letos uplyne třicet let od smrti P. Václava Razika (1921-1984). Vzpomínková bohoslužba bude slavena 10. prosince 2014 v 17.30 hodin v kostele u svatého Tomáše v Brně.
Václav Razik se narodil 10. září 1921 v Brně. Kněžské svěcení přijal 20. července 1945 v Brně. Následně byl ustanoven I. kooperátorem v Brně u sv. Tomáše a později v kostele v Křenové ulici.
Současně byl pověřen brněnským biskupem ThDr. Karlem Skoupým péčí o mládež, v kostele u jezuitů sloužil studentské mše. V lednu 1946 bylo rozhodnuto, aby při farnosti sv. Tomáše byl pro lepší práci se zdejší mládeží založen chlapecký skautský oddíl, čímž byl pověřen P. Václav Razik. V červenci 1951 byl však kněz zatčen a rozsudkem státního soudu v Brně odsouzen k 18 rokům vězení.
Po návratu z vězení 17. prosince 1963 pracoval jako dělník ve Vodohospodářských stavbách v Brně. V březnu roku 1967 mu byl udělen státní souhlas k výpomoci a duchovní správy v Želeticích, okres Hodonín. Státní souhlas duchovnímu mimo službu k ustanovení výpomocným duchovním v Krhově a Biskupicích byl udělen, vedle jeho občanského zaměstnání, na dobu nemoci P. Pavla Bartoše, s právní účinností od 1. dubna 1967.
Od 15. května 1967 nastoupil P. Razik jako farář v Biskupicích, okres Třebíč. Od 1. ledna 1969 byl ustanoven kaplanem u sv. Tomáše v Brně a působil, na přání otce biskupa Karla Skoupého, u jezuitů jako zvláštní kaplan pro studenty. V září 1970 mu pohrozil církevní tajemník odnětím státního souhlasu. Současně navrhl alternativní řešení o přeložení mimo Brno. Od 15. listopadu 1970 byl ustanoven administrátorem v Rousínově a Rousínovci. Od 1. dubna 1973 byl opět přeložen a stává se administrátorem Domamili a excur. v Martínkově, okrese Třebíč. Dne 2. října 1984 dostal virové chřipkové onemocnění, 27. listopadu byl hospitalizován na plicním oddělení v nemocnici v Třebíči. a podle lékařské zprávy jeho hospitalizace potrvá ještě nejméně měsíc. Zemřel 6. 12. 1984 na následky věznění, které se projevily při onemocnění plic přecházejících do silikózy plic. Jeho celoživotním mottem, podle kterého se vždy řídil, bylo „Lepší je dávat, než brát“.
