Hnutí Modlitby matek vzniklo v druhé polovině devadesátých let v Anglii. Veronika Williams spolu se svou švagrovou Sandrou tehdy četly knihu o postavení dětí ve své zemi. Kniha obsahovala nejrůznější statistiky, např. kolik dětí droguje, kolik propadlo alkoholu, kolik jich je denně týraných. Hovořila o osamělých dětech, o dětské prostituci, o tom, že denně telefonuje v Anglii na linku důvěry deset tisíc dětí. Když si toto číslo ověřovaly, s hrůzou zjistily, že kapacita linky důvěry je právě jen deset tisíc. Kolik dětí by asi denně volalo o pomoc, kdyby byla kapacita větší? Veronika se Sandrou byly těmito fakty otřeseny a přemýšlely, jak své děti a vnoučata ochránit před negativními dopady života současné společnosti. Tehdy Sandru v noci vzbudil hlas: "Modli se za své děti!" Šla za Veronikou, a přestože nevěděly, jak a co mají dělat, začaly se modlit každý den třetí desátek radostného růžence, který připomíná tajemství narození Ježíše Krista v Betlémě. Tak to trvalo měsíc. Potom se setkaly s dalšími třemi ženami, které měly stejnou touhu.
Bez jakékoliv reklamy se společné modlení maminek rozšířilo velkou rychlostí po celém světě. Skupinky, jejichž členkami jsou ženy různých církví i kultur, působí např. v Číně, Mexiku, Rusku, Americe, Francii, Nigérii, Brazílii,…a vytvářejí nepřetržitý proud modliteb za děti. Do České republiky přijela zakladatelka hnutí paní Veronika Williams poprvé v listopadu 1996, byla to její první zahraniční návštěva v její službě. "V současné době působí v naší republice přes 1 500 modlitebních skupin. Pak je také mnoho skupinek, které se schází a my o jejich existenci nevíme,“ uvádí Markéta Klímová z Brna, nová koordinátorka hnutí v naší republice. Veřejnosti se pak Modlitby matek představily na celonárodním setkání zástupců laických hnutí a komunit na Velehradě pod vedením první národní koordinátorky Růženy Fialové v roce 1999 a v roce 2000 obdržely dekret a schválení České biskupské konference pro oficiální působení v České republice.
Do společenství Modlitby matek se zapojují ženy, které si uvědomují svou velkou zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich výchově a ochraně. Na vytvoření skupinky stačí dvě maminky, které si důvěřují. "Panuje mezi námi velmi přísná zásada mlčenlivosti. O problémech, jež si svěřujeme při setkání, se nesmí mluvit nikde venku," doplňuje Markéta Klímová. „Scházíme se jednou týdně, vždy ve stejný den a hodinu. Modlíme se za své děti a v prosbách se připojujeme ke všem modlícím se maminkám světa. Takto se vytváří nekonečný řetězec, protože i když my spíme, maminky na druhém konci světa se modlí zase za nás a naše děti. Mezi tři hlavní zásady MM patří kromě mlčenlivosti také to, že si neradíme a nepomlouváme se."
Cílem modliteb ale není „vymodlit“ za každou cenu své. „Jde především o upevnění vlastní víry a jistoty, že Bůh dává našim dětem vše, co potřebují. Uvědomujeme si, že Bůh naše děti miluje mnohem více, než to dokážeme my samy. Chce, abychom uvěřili, že i když cítíme strach a bezmoc, když se nám zdají naše problémy beznadějné, u něho není nic nemožné. Někdy se změní těžká situace, jindy se změní náš pohled na ni, jindy se změníme my sami," vysvětluje Markéta Klímová.
Maminky (nejen fyzické, ale i duchovní), které se rozhodnou stát se součástí modlitební komunity, se k ničemu nezavazují, kromě dodržování tří zásad (mlčet o věcech, které se při setkání dozvím, neradit, nepomlouvat) a předepsaných modliteb. Mohou kdykoliv z hnutí vystoupit, aniž by cokoliv zdůvodňovaly. Mají možnost požádat o akutní modlitbu v SOS skupince nebo i dlouhodobou v jiných naléhavých případech. K této službě funguje v hnutí skupina žen tzv. „modlitebnic.“ „Naší největší výsadou je skutečnost, že díky rozšíření hnutí do všech koutů světa, jsou modlitby za naše děti vysílány bez přestání," dodává Klímová.
V současnosti vychází v české republice třikrát ročně Zpravodaj, kde se informuje o setkáních v rámci diecézí i celonárodních, členky se jeho prostřednictvím povzbuzují svými svědectvími a utvrzují se ve své spiritualitě „odevzdání se Bohu“.
Pod komunitou SOLACE (útěcha) patří kromě Modliteb matek, také Modlitby otců a Dětí Víry.
"Boží odpovědi na naše modlitby jsou nádherné," říká s vděčností Veronika Williams. „Maminky vyprávějí o svých dětech navracejících se k víře, o nových zaměstnáních a domovech, které se podařilo najít. Roste zájem dětí mluvit o svých problémech s rodiči, jimž se zase daří nalézat správná slova odpovědí. Po dlouhé době nepřítomnosti se děti náhle objevují opět doma, miminka přicházejí na svět bezpečně, i když matka předtím vždycky potratila...Bůh nám pomáhá, ale nesmíme zapomenout na náš podíl a musíme pokračovat - modlitba je síla, která může změnit svět, ale nedoprovázejme ji svými představami, jak by ta změna měla vypadat."
"Kéž si rodiče uvědomí naléhavou potřebu pravidelné modlitby za své dětí. V dnešní době, která je velmi agresivní ve všech směrech, je útok zlého zvláště na naše děti jejich každodenním údělem. Duchovní ochrana a odevzdání našich dětí Bohu je nedílnou součástí života tisíců žen po celém světě, které mohou svědčit o naději i zázracích. Vždyť co více můžeme našim dětem dát, než je odevzdat do ruku toho který je miluje mnohem více, než jsme my samy schopny?“ uzavírá Markéta Klímová.
Více na stránkách: www.modlitbymatek.cz
