Svátek vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům dne 13.5.609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století.
V 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1.11. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Dnes vyhovuje i kvůli těsné blízkosti s památkou na zemřelé a s melancholickými podzimními pocity. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. V současné řeckokatolické církvi se pamětný den věnovaný svatým připomíná v neděli po Seslání Svatého Ducha (je to pohyblivý svátek, neděle "Všech svatých" připadne většinou na některou červnovou).
Jde o společnou slavnost lidí, kteří po smrti vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi žijícími, kteří jsou spojeni s Kristem, jenž svou smrtí a zmrtvýchvstáním zajistil lidem věčný život. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a představivost.
Ne každý, kdo zemřel, je svatý, proto se svátek "Všech svatých" netýká všech zemřelých, jak se často uvádí. Všem, kteří odešli z tohoto světa, je věnovaná vzpomínka 2.11. Pro věřící je však také spojena s modlitbou, buď ve spojení s blízkými zesnulými, nebo pokud ještě nepřišli do nebe, za uvedení duší zesnulých do věčné blaženosti s Ježíšem Kristem.
Plnomocné odpustky (odpuštění trestů za hříchy) pro duše, které potřebují očištění, mohou křesťané získat v oktávu svátku "Všech svatých", tj. v prvních osmi listopadových dnech. Musí přijmout svátost smíření, eucharistie a pomodlit se na úmysl Svatého otce (Otče náš, Zdrávas Maria nebo jinou modlitbu).
(Richard Vocel podle www.katolik.cz - upraveno)
