Souhlas těžce nemocného s nabídkou možnosti ukončit život nebývá projevem jeho skutečné touhy po smrti, ale spíše voláním o pomoc a výrazem snahy zbavit se bolesti a pocitu opuštěnosti.
Současná medicína má k dispozici účinné prostředky k odstranění bolesti aumožňuje odstranit bolest a utrpení i bez ukončení života. Jde ovšem o řešení ekonomicky náročnější.
Vstup na kluzký svah úmyslného ukončování lidského života nemůže být ospravedlněn ani stanovením přesných kritérií. Riziko zneužití je totiž značné a prokázané. Nelze také připustit, aby uzákonění eutanázie vedlo k tlaku na staré, nemocné a handicapované lidi ktomu, aby se považovali za zátěž zdravých.
Nikoliv eutanázii, ale doprovázení, lidskou spoluúčast, naději a pochopení smyslu utrpení je třeba nabízet a přinášet nemocným a trpícím.
