Biskupství brněnské

R. D. Václav DRBOLA a R. D. Jan BULA

R.D. Václav Drbola

16.10.1912 narozen ve Starovičkách

3. 8. 1951 popraven oběšením ve věznici v Jihlavě

14. 4. 2011 Kongregace pro svatořečení udělila nihil obstat

2. 9. 2011 zahájena diecézní část beatifikačního řízení, Bučovice

R.D. Jan Bula

24. 6. 1920 narozen v Lukově u Moravských Budějovic

20. 5. 1952 popraven oběšením ve věznici v Jihlavě

28. 1. 2004 Kongregace pro svatořečení udělila nihil obstat

25. 3. 2004 zahájena diecézní část beatifikačního řízení, Brno

 

postulátor Mons. Mgr. Karel Orlita, JU.D.

stav diecézní etapa řízení v Brně

Životopis R. D. Václava DRBOLY a R. D. Jana BULY

Zpracoval Mgr. Jan Růžička

R. D. Jan Bula

administrátor farnosti Rokytnice nad Rokytnou

Na samém konci života Jan Bula napsal: „Pán Bůh vyměřil mi krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo.“ Tento muž byl prostým venkovským knězem, a zřejmě právě proto musel předčasně zemřít; stal se obětí komunistického režimu, kterému posloužil ke kriminalizaci a diskreditaci katolických duchovních. Soudní rehabilitace, vzpomínky pamětníků a probíhající beatifikační řízení v brněnské diecézi svědčí o tom, že tento kněz nebyl zločinec, nebyl zapomenut a jeho život nebyl nadarmo.

Narodil se 24. června 1920 Marii a Antonínu Bulovým v Lukově u Moravských Budějovic. Od roku 1926 navštěvoval obecnou školu v rodné obci a v roce 1931 nastoupil na gymnázium v Moravských Budějovicích. Středoškolská léta zakončil v roce 1938 maturitní zkouškou a nemajetní rodiče stáli před otázkou, jak obstarat prostředky na další studium, které si jejich syn zvolil. Rozhodnutí stát se knězem stvrdil Jan Bula vstupem do kněžského alumnátu v Brně a na počátku 2. světové války začal studovat teologii.

Život církve v diecézi byl ve 40. letech minulého století nepříznivě poznamenán nejen válečným stavem, ale také úmrtím brněnského biskupa Josefa Kupky. Bohoslovci museli vyklidit budovu alumnátu zabranou německou armádou. Následovalo dvojí stěhování a alumni posléze skončili v biskupské rezidenci a přilehlých kanovnických domech v Brně na Petrově. Mnozí bohoslovci byli totálně pracovně nasazeni, Jan Bula proto nastoupil v únoru 1943 do keramičky ve Vranovské Vsi. Regent alumnátu Karel Skoupý však zažádal o jeho uvolnění s odůvodněním: „Chce pokračovat a dokončit svá teologická studia, jelikož v brněnské diecézi vládne velký nedostatek kněží.“ Jan Bula se v květnu 1944 vrátil do Brna a pokračoval v přípravě na kněžství.

Nedlouho po konci války – 29. července 1945 – uděloval olomoucký světící biskup Stanislav Zela v brněnské katedrále kněžské svěcení. Mezi novokněze patřil také Jan Bula, který týden nato sloužil v rodné obci primici. Do duchovní správy byl poslán jako kooperátor do Rokytnice nad Rokytnou. Zde Jan Bula zastupoval nemocného faráře všude tam, kde bylo třeba. Kromě kněžské služby se také aktivně zapojoval do veřejného života. Navštěvoval místní tělocvičnu Orla a pomáhal při akcích pořádaných touto katolickou organizací (dožínky, představení ochotnického divadla); angažoval se také v lidové straně a v místní správě. Svou milou a obětavou povahou si získal mimořádnou oblibu u farníků. Zvláště populární byl mezi mládeží a dětmi; s mladými lidmi uměl výborně pracovat a velmi se jim věnoval. Po smrti rokytnického faráře byl Jan Bula ustanoven administrátorem farnosti, tedy jejím dočasným správcem. Brzy nato se pustil do zásadní opravy kostela a měl v úmyslu zhotovit nový oltář.

Jan Bula nastoupil svou kněžskou dráhu v čase poválečné obnovy, která však byla v Československu spojena s proměnou politické orientace a výrazným posílením vlivu komunistické strany. Období relativní svobody skončilo v únoru 1948. Verbalizovaná snaha komunistického režimu o dohodu na novém uspořádání vztahu církve a státu byla popírána praktickými kroky státních činitelů. Jistým pokusem, jak ovládnout katolické věřící, byla snaha o vytvoření „národní církve“. K tomu měla přispět mimo jiné i státem organizovaná tzv. Katolická akce (KA), sdružující „pokrokové“ katolíky.

Se vznikem KA byla okamžitě zorganizována podpisová akce pro její programové prohlášení, komunističtí představitelé přitom považovali za nejpodstatnější získat podporu kněží. V červnu 1949 navštívili členové rady ONV v Třebíči také faru v Rokytnici. Kaplan Bula ani farář Lakomý nesouhlasili bez výhrad s prohlášením KA, ale přáli si, aby došlo k dohodě mezi státem a církví. Pod touto záminkou byly získány jejich podpisy. Zanedlouho byla jejich jména otištěna v novinách na seznamu kněží, kteří údajně podepsali manifest KA. Brněnský biskup Karel Skoupý vyzval v této době kněze v diecézi, aby potvrdili, že stojí pevně za svým ordinářem, což rokytničtí kněží okamžitě učinili.

Brzy nato, v pátek 17. června 1949, obdržel Jan Bula cyklostylovaný Oběžník katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu, jenž měl být následující neděli přečten v kostelích. Tento biskupský oběžník stručně, ale přesvědčivě předkládal dosavadní proticírkevní opatření vlády. V neděli ráno byl Jan Bula veřejnými činiteli vyzván, aby list nečetl. V této chvíli, kdy bylo nezbytné rychle se rozhodnout a jednat, většina kněží zaváhala a oběžník nepřečetla. Jan Bula mezi ně nepatřil. Při čtení oběžníku navíc připojil svůj komentář: „My nechceme zradit ani svůj národ (…) ale ani Krista. Krista dovedl zradit jen Jidáš, který utekl od věrných přátel Spasitele k nepřátelům a za hrst peněz jim jej vydal. (…) Vy buďte věrni. Nezklamte důvěru své Církve, v níž jste se narodili, aby nemusela jednou nad Vámi plakat matka Církev a nezlořečily Vám Vaše děti.“ Za to byl nejdříve potrestán pokutou a v září 1949 odsouzen za přečin pobuřování a přestupek šíření poplašné zprávy k měsíčnímu nepodmíněnému trestu. Podal odvolání, ale celá záležitost se vyvíjela jinak. Trestní řízení bylo zastaveno prezidentskou milostí. Ta měla přesvědčit veřejnost o vstřícnosti režimu vůči katolické církvi. Skutečný postoj však byl jiný; jak dříve prohlásil Klement Gottwald: „Neutralizovat ji a dostat ji do svých rukou...“

Je zřejmé, že na počátku 50. let 20. století usilovala komunistická strana nejen o likvidaci církve, ale také o kolektivizaci zemědělství. Snahy režimu však narážely na odpor části obyvatel. V okresech Třebíč a Moravské Budějovice vznikly odbojové skupiny, které se ale záhy dostaly pod kontrolu StB. Na počátku roku 1951 se v tomto regionu objevil Ladislav Malý, jenž se snažil proniknout mezi místní odbojáře. Tento muž opustil v roce 1949 za nevyjasněných okolností Československo a přihlásil se v Rakousku do americké zpravodajské služby Counterintelligence Corps (CIC). Měl být ve styku s uprchlíky, přitom však zpronevěřil svěřené peníze a vrátil se do Československa. Skutečná identita Ladislava Malého nebyla dodnes zjištěna. Není jasné, zda na Třebíčsku působil jako příslušník StB, nebo to byl pouze dobrodruh, lhář a opilec, který byl řízen tajnou policií nevědomě.

Večer 25. února 1951 navštívil Malý na faře v Rokytnici svého gymnaziálního spolužáka Bulu. Pověděl mu několik smyšlenek o své práci, vyptával se na společné známé a požádal o nocleh. Později sdělil další lež: vyprávěl, že se svými spolupracovníky osvobodil pražského arcibiskupa Josefa Berana z internace, překročit hranice že se jim však nezdařilo. Poté dodal údajné přání arcibiskupa, aby ho před další cestou vyzpovídal spolehlivý kněz. Tuto prosbu Jan Bula neodmítl a slíbil, že arcibiskupa navštíví.

Ladislav Malý přišel na rokytnickou faru ještě několikrát, mezitím však pronikl mezi místní odpůrce režimu a začal je pobízet k ozbrojenému odboji. S tím mladý kněz nesouhlasil a vybídl Malého, aby odešel a neuváděl další lidi do neštěstí. Malý pozbyl důvěryhodnost také z toho důvodu, že stále odkládal plánovanou návštěvu arcibiskupa. Když se Jan Bula s těmito informacemi svěřil faráři Janu Podveskému z Jaroměřic nad Rokytnou, poradil mu tento zkušený kněz, aby se již s Malým nestýkal. Považoval jej totiž za provokatéra.

Třebíčsko bylo delší dobu sledováno StB, a když došlo k přestřelce při zastrašovací akci v Heralticích (iniciované Ladislavem Malým), bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání. Tak byl 30. dubna 1951 zajištěn také Jan Bula, který během dvou měsíců poznal nedůvěryhodnost Ladislava Malého i jeho špatný charakter. Přesto byl na počátku rozhodnut neprozradit jej – musel si totiž uvědomovat, že bylo kompromitováno mnoho nevinných lidí. Výslechy byly zahájeny s dnes známou brutalitou StB a již ve druhém protokolu datovaném 30. dubna je uvedeno mnohé z toho, co Jan Bula o Ladislavu Malém věděl. Vypovídal však nejen o jeho aktivitách, ale i tom, jak se mu snažil v jeho počínání bránit. V průběhu května byl tvořen scénář pro inscenaci procesu. Svou úlohu v něm měl sehrát také Jan Bula. Na začátku června byl vypracován otázkový protokol obviněného, který obsahoval pramálo z toho, co se skutečně událo. Měl sloužit k tomu, aby se Jan Bula opakovaným čtením naučil dobře svou roli pro připravovaný proces.

Situace se změnila 2. července 1951 událostmi v Babicích. Ten den večer vnikl Ladislav Malý s Antonínem Mityskou do babické školy. Došlo ke střelbě, po níž zůstali ležet na podlaze tři zabití funkcionáři MNV, jeden byl raněn. Přestože StB v prostoru Třebíčska působila a vytvořila početnou síť spolupracovníků, Ladislava Malého nedopadla. Naopak dopustila, aby provedl tento čin, který byl pak náležitě využit. Trojnásobná vražda umožnila, aby následné soudní líčení působilo přesvědčivěji než jiné procesy 50. let; režimu nepohodlné osoby měly být nyní souzeny jako spolupachatelé kriminálního činu.

Ladislav Malý byl zastřelen při zatýkání v poli u Bolíkovic, z množství zadržených osob však bylo možné sestavit první skupinu obviněných, do níž patřil také Jan Bula. O soudním řízení jednal v červenci 1951 politický sekretariát ÚV KSČ v Praze, který fakticky rozhodl o tom, kdo bude odsouzen k smrti. Tehdy bylo také stanoveno, že Jan Bula bude z prvního procesu vyloučen; dostane trest smrti, ale až později. V regionu měla být prodlužována přítomnost represí a zesilována atmosféru strachu.

V druhém „babickém procesu“ byl za vedoucího skupiny obviněných označen Jan Bula – kněz, který byl zatčen více než dva měsíce před vraždou. Podle obžaloby měla jeho protistátní činnost začít rozšiřováním protikomunistických letáků, pokračovat četbou biskupského oběžníku, založením ilegální skupiny a vyvrcholit tím, že neudal Ladislava Malého, kterého nechal několikrát přespat na faře. Soudní řízení probíhalo od 13. do 15. listopadu 1951 v Třebíči. Poslední den byl Státním soudem Brno vynesen rozsudek, o kterém bylo rozhodnuto již před zahájením procesu: Jan Bula byl odsouzen pro velezradu k trestu smrti.

Odvolání bylo Nejvyšším soudem zamítnuto. Posléze došlo k projednání žádosti o milost (o niž žádala Bulova matka a několik jeho farníků). Ministerstvo spravedlnosti se však vyjádřilo zamítavě a totéž učinila prezidentská kancelář. Jan Bula očekával vykonání rozsudku. Den před popravou mu bylo dovoleno napsat svým nejbližším dopisy na rozloučenou. Byl na smrt připraven, a v jeho dopisech se tak odráží vyrovnanost a víra, že život nekončí zde na zemi. „Pán Bůh vyměřil mi krátký život. (…) Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce. Odcházím s ním smířen. Těším se na oddech a na shledání se všemi těmi, kteří mne na věčnost předešli. Můj patron neměl delší život než já, a v jeho osudu se mnou tolik společného.“ Poprava oběšením byla vykonána na dvoře jihlavské věznice ráno 20. května 1952. Bulovo tělo bylo spáleno a urna s popelem uložena na utajeném místě, zřejmě však na Ústředním hřbitově v Brně.

R. D. Václav Drbola

administrátor farnosti Babice 

Václav Drbola, ve spojitosti s „babickým případem“ odsouzený a posléze popravený kněz, byl kvůli své víře konfrontován s komunistickým režimem ještě před tím, než se stal administrátorem farnosti Babice na Moravskobudějovicku. Přeložení na Vysočinu a setkání s Ladislavem Malým se však pro něj stalo osudným.

Václav Drbola se narodil 16. října 1912 ve Starovičkách nedaleko Hustopečí jako nejstarší dítě Růženy a Václava Drbolových. Později přišli na svět ještě čtyři synové a dvě dcery. Po absolvování obecné školy ve Starovičkách pokračoval Václav studiem na reálném gymnáziu v Hustopečích, kde v roce 1933 odmaturoval. Následně vstoupil do kněžského alumnátu v Brně a na diecézním bohosloveckém učilišti vystudoval teologii. Na kněze byl vysvěcen biskupem Josefem Kupkou v roce 1938 na svátek sv. Cyrila a Metoděje (jak bylo tehdy v brněnské diecézi zvykem). Svou první mši svatou sloužil několik dní poté – v neděli 10. července – ve farním kostele ve Starovičkách.

Do duchovní správy nastoupil nejdříve jako kooperátor ve Slavkově u Brna, se začátkem 2. světové války byl přeložen do Čučic a roku 1943 byl ustanoven kaplanem v Bučovicích. Ve 40. letech působilo v Bučovicích více kněží, nový kaplan měl proto na starosti především katechezi dětí v přifařených obcích. Aktivně však působil také v řadě spolků a po válce i v Československé straně lidové. Mimo kostel a výuku náboženství se s farníky setkával především v tzv. Katolickém domě, v němž se soustřeďovala činnost Spolku katolických tovaryšů a Orla. Václav Drbola působil ve vedení obou uvedených organizací a prakticky se věnoval především přípravě dětských divadelních představení. Tento mladý kněz byl ve farnosti považován za aktivního organizátora řady aktivit, na druhé straně jej lidé vnímali jako skromného a docela tichého člověka.

Hořké změny, které přinesl únorový převrat roku 1948, se projevovaly také v Bučovicích. Kaplan Drbola byl pro své působení ve veřejném životě pokládán zdejšími komunisty za nepohodlnou osobu a místní akční výbor Národní fronty při „očistě veřejného a politického života“ navrhoval jeho pokárání. V situaci, kdy bylo komunistickým režimem zastaveno vydávání katolických periodik a v dubnu 1949 bylo odebráno povolení k tisku diecézních věstníků Acta curiae, nezbývalo biskupům mnoho prostředků pro komunikaci s věřícími. Poslední možností bylo zasílání pastýřských listů a oběžníků, jejichž zveřejnění v kostele však nebylo bez rizika trestního postihu. Václav Drbola patřil k těm kněžím, kteří četli státními úřady zakázaný Oběžník katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu. Jeho obsah však nijak nekomentoval a trest mu tehdy nebyl vyměřen.

Vnitřní postoj Václava Drboly k politice komunistů je vyjádřen v nedokončeném rukopisu z února 1950 s názvem Historie událostí Spolku katolických tovaryšů v Bučovicích od únorových událostí roku 1948 (tento rukopis byla Drbolou předán jedné ženě z Bučovic, která jej uschovala v garnýžové trubce, kde byl nalezen až po její smrti novými majiteli domu). Kaplan Drbola v něm líčil především své úsilí o záchranu místního křesťanského spolku. Snaha postupovat právní cestou proti jeho rozpuštění se však nezdařila. Nepomohla ani stížnost proti výměru KNV v Brně, která byla Správním soudem v Bratislavě odmítnuta. Katolický spolek musel být komunisty likvidován pro své zaměření na práci s mládeží a také, aby bylo možné zabavit jeho majetek.

V únoru 1950 došlo k Drbolově přeložení do Babic, zdejší farář Arnošt Poláček byl totiž zatčen pro „protistátní činnost“. Václav Drbola se musel velmi rychle (během několika dnů) přestěhovat do nového působiště, kde se jako administrátor sám staral o chod farnosti. Svědomitě pracoval v kněžské službě, vyučoval náboženství v místní škole i v okolí, spravoval rozsáhlé farní hospodářství a navíc začal s opravou kostelních varhan. Zároveň však neztratil zájem o dění v Bučovicích, kam často adresoval svou korespondenci. Samozřejmě se však seznamoval především se svými novými farníky. Jedním z nich byl Antonín Plichta ze Šebkovic. Tento sedlák za války aktivně působil v protinacistickém odboji a nesouhlasil ani s etablující se komunistickou totalitou. Jeho postoj nebyl v regionu jihozápadní Moravy ojedinělý a odpor proti kolektivizaci i dalším plánům komunistů byl právě zde dost výrazný.

V únoru roku 1951 se v této oblasti objevil Ladislav Malý vydávající se za důstojníka americké kontrarozvědky. Přímá vazba Ladislava Malého na Státní bezpečnost nebyla prokázána. Zcela spolehlivě je však zjištěno, že v tomto kraji působil provokatér „major Vašek“ (ve skutečnosti pracovník StB František Mareček) snažící se zaplést místní obyvatele do kompromitujících aktivit. Ladislav Malý určil sám sebe za vedoucího odboje na Třebíčsku a Moravskobudějovicku, podněcoval odpůrce režimu k ozbrojenému odboji a začal podnikat podivné akce zastrašující místní komunisty. Při jedné z nich došlo v dubnu 1951 v Heralticích ke střelbě, po níž bylo zahájeno zatýkání řady osob (např. Jana Buly). Antonín Plichta ze Šebkovic tehdy snad kvůli náhodě, možná však i záměrně nebyl zadržen a schoval se v blízké obci Cidlina. Václav Drbola se o úkrytu svého farníka brzy dozvěděl a poskytl mu nějaké oblečení a potraviny.

V polovině května 1951 oznámila Ludmila Dvořáková babickému administrátorovi, že se u ní v Loukovicích ukrývá západní agent, který se svou skupinou údajně osvobodil z internace pražského arcibiskupa Josefa Berana. Václav Drbola se tedy vypravil k Dvořákovým, kde se setkal s mužem, jenž mu byl představen jako Malý ze Starče. „Kapitán“ Malý se snažil získat Drbolovu důvěru, a sdělil mu proto údajnou prosbu arcibiskupa Berana, aby mu přivedl dobrého zpovědníka. Kněz ochotně přislíbil, že se za arcibiskupem vydá a zároveň prozradil, že ví o úkrytu Antonína Plichty, za kterým se „kapitán“ Malý později vypravil. K setkání „kapitána“ a babického administrátora došlo ještě několikrát, cesta za arcibiskupem však byla stále odkládána a v Drbolovi vzrůstala nedůvěra. V té době informoval o Malém kněze z Jaroměřic nad Rokytnou, kteří jej – po zkušenosti s osudem Jana Buly – před „kapitánem“ varovali. Drbolovo zatčení na sebe nenechalo dlouho čekat. Došlo k němu v brzkých ranních hodinách 17. června 1951. Ten den směřovali nic netušící farníci do babického kostela na nedělní bohoslužbu. Nevěděli, že jejich kněz je již několik hodin ve vazbě v Jihlavě. K zatčení Václava Drboly se paradoxně vyjádřil také řídící učitel Tomáš Kuchtík (jeden z trojice obětí následné vraždy): „Ale proč je zatčen? On nemá žádné styky a baví se jenom obsluhou drůbeže.“

Důvody pro obvinění byly hledány až ve vězení. Vražda tří funkcionářů národního výboru ve škole v Babicích v noci 2. července 1951 pak umožnila, aby byl Václav Drbola kriminalizován. Nešlo totiž o vyšetření „babického případu“ jakožto násilného trestného činu, nýbrž o jeho zneužití. Administrátor, jehož fara v Babicích sousedila se školou, byl nucen, aby se doznal k návodu k samotné vraždě. Absurdně se tak měl přiznat k činu spáchanému dva týdny po svém zatčení, k činu, o němž se dozvěděl až ve vězení. Pamětníci, kteří byli ve vazbě v době jeho vyšetřování, později vzpomínali, že slyšeli nářek mučeného kněze, který se měl naučit požadovaný scénář pro inscenaci soudního líčení, při němž na otázku soudce: „Pane obviněný, cítíte se vinným z toho, že vlastně jste se tímto způsobem stal také jedním z iniciátorů té vraždy?“ odpověděl pouze: „Jsem si vědom a uznávám, že jsem zapříčinil také jeden takovýto popud této následné teroristické akce, která byla spáchána na těchto lidech.“

Soudní proces s údajnou protistátní skupinou v čele s Antonínem Mityskou byl připraven s velkým spěchem a zahájen již 12. července 1951 (pouhých deset dnů po vraždě v Babicích). Ještě před tím však o vyměření trestů rozhodoval politický sekretariát ÚV KSČ. Soudního líčení v Dělnickém domě v Jihlavě se zúčastnilo v roli diváků značné množství lidí, jeho přenos Československým rozhlasem měl zapůsobit na širokou veřejnost. Václav Drbola byl třetí den procesu odsouzen Státním soudem Brno k trestu smrti pro zločiny velezrady a návodu k vraždě. Jeho odvolání bylo zamítnuto a poprava oběšením byla provedena ráno 3. srpna 1951 na dvoře jihlavské věznice. Drbolovo tělo bylo spáleno a popel uložen na Ústředním hřbitově v Brně. Na konci 60. let minulého století byla urna s popelem předána příbuzným a později uložena tajně do rodinného hrobu ve Starovičkách.

Zdá se, že trest smrti byl nad Václavem Drbolou vynesen právě z toho důvodu, že byl kněz. Justice tehdy nesloužila spravedlnosti, nýbrž byla „převodovou pákou“ komunistické strany, jež chtěla diskreditovat konkrétní duchovní, a tak vlastně celou církev. K tomu přispívala také propagandistická kampaň, jež byla před „babickým procesem“ rozpoutána. Dezinformovaná veřejnost požadovala v hromadně sepisovaných rezolucích tvrdé potrestání. Zcela záměrně byl zkresleně o údajné trestné činnosti kněží informován brněnský biskup Karel Skoupý, který byl v té době vězněm ve své rezidenci v Brně na Petrově.

Již v době odsouzení Václava Drboly však žili lidé, kteří považovali proces za vykonstruovaný a jeho smrt za mučednictví pro víru. O těchto postojích svědčí mimo jiné české vysílání stanice Radio Vaticana z 16. července 1951: „Není nám znám pravý důvod hrdelního trestu nad kněžími a katolickými laiky. Od oficielních zpráv se toho ani nedozvíme. Sotva šlo o důvody rázu politického, neboť kněží jsou od jakékoliv politické činnosti zrazováni svou řádnou duchovní vrchností i rozhlasem vatikánským. (…) Byli-li odsouzeni v souvislosti s obhajobou přirozených práv a nezadatelných práv lidské osobnosti, pak jsou pravými mučedníky.“

Václav Drbola byl plně rehabilitován státními justičními orgány v letech 1990 až 1997. V roce 2011 byla zahájena diecézní fáze jeho beatifikačního řízení připojením k již probíhající kauze blahořečení Jana Buly.

Chronologický přehled

Beatifikační řízení služebníků Božích Václava Drboly a Jana Buly

Jan Bula

20. 6. 1920 – narozen v Lukově

29. 7. 1945 – vysvěcen v Brně na kněze

30. 4. 1951 – zatčen StB

15. 11. 1951 – odsouzen v Třebíči k smrti

20. 5. 1952 – popraven v Jihlavě

4. 12. 1990 – soudně rehabilitován

 

Václav Drbola

16. 10. 1912 – narozen ve Starovičkách

5. 7. 1938 – vysvěcen v Brně na kněze

17. 6. 1951 – zatčen StB

14. 7. 1951 – odsouzen v Jihlavě k smrti

3. 8. 1952 – popraven v Jihlavě

1990–1997 – soudní rehabilitace

 

Průběh kauzy

1. 6. 2003 – brněnským biskupem Mons. Vojtěchem Cikrlem jmenován postulátor

8. 10. 2003 – Česká biskupská konference (ČBK) vyjádřila souhlas se zahájením beatifikačního řízení

28. 1. 2004 – Kongregace pro blahořečení a svatořečení v Římě udělila nihil obstat

25. 3. 2004 – Zahájena diecézní část beatifikačního řízení Jana Buly

1. 1. 2008 – Mons. Vojtěch Cikrle jmenoval nového postulátora

26. 5. 2009 – Mons. Vojtěch Cikrle jmenoval historickou komisi pro beatifikační řízení

9. 9. 2010 – Mons. Vojtěch Cikrle jmenoval postulátora řízení Václava Drboly

12. 10. 2010 – ČBK vyjádřila souhlas se zahájením beatifikačního řízení Václava Drboly

14. 4. 2011 – Kongregace pro blahořeční a svatořečení udělila nihil obstat

2. 9. 2011 – Mons. Vojtěch Cikrle zahájil diecézní část beatifikačního řízení služebníka Božího Václava Drboly připojením ke kauze Jana Buly

Pořady v televizi a rozhlase

Česká televize uvedla v roce 2008 dokumentární pořad Dopisy z cely smrti. Od 24. minuty tohoto dokumentu se můžete seznámit s osudy kněze Jana Buly:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169694222-dopisy-z-cely-smrti/.

 Česká televize uvedla 24. června 2010 v pořadu Události v regionech reportáž o Slavnostním odpoledni, které připomnělo život a smrt Jana Buly. Od 8. minuty Událostí v regionu můžete reportáž zhlédnout:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/310281381990624-udalosti-v-regionech-brno/.

 Radio Proglas vysílalo 17., 18. a 24. září 2010 pořad Všimli jsme si – Proces blahořečení mučedníka patera Jana Buly. O kanonizačním řízení Jana Buly hovořila Marie Blažková s postulátorem kanonizačního řízení Mons. Karlem Orlitou, biskupským delegátem Mons. Jiřím Mikuláškem a moderátorem kanonizačních řízení Janem Růžičkou: http://www.proglas.cz/detail-poradu/2010-09-17-16-00.html.

Mons. Mgr. Karel Orlita, JU.D., postulátor kanonizačního řízení R. D. Jana Buly, byl hostem pořadu Před půlnocí vysílaném 20. října 2010 na ČT 24. Mons. Orlita v pořadu hovořil obecně o kanonizačních řízeních i o průběhu beatifikačního řízení Jana Buly.
Pořad můžete zhlédnout na odkazu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/310281381940080-pred-pulnoci/.

 Česká televize odvysílala 23. října 2010 v pořadu Týden v regionech reportáž věnovanou Václavu Drbolovi a přípravě jeho beatifikačního řízení. Příspěvek můžete zhlédnout na odkazu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1181680258-tyden-v-regionech-brno/310281381891023-tyden-v-regionech/titulky/.

 Výročí 60 let od smrti R. D. Václava Drboly bylo v Bučovicích připomenuto 2. září 2011 odhalením pamětní desky tomuto knězi. V tento den byla také zahájena diecézní fáze beatifikačního řízení tohoto kněze. Podívejte se na krátkou reportáž, kterou přinesl Křesťanský magazín: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/311298380060012/obsah/169878-60-vyroci-umrti-kneze-vaclava-drboly/.

 Radio Proglas vysílalo 16. a 17. prosince 2011 pořad Kulatý stůl víry: Babický proces a a mučedník pater Václav Drbola. Hostem redaktorky Marie Blažkové byl pamětník Mons. Josef Valerián, postulátor Mons. Karel Orlita a moderátor kanonizačních řízení Jan Růžička: http://www.proglas.cz/detail-poradu/2011-12-17-11-05.html.

 K 60. výročí smrti Jana Buly připravila Televize Noe diskuzní pořad z cyklu Kulatý stůl s názvem Novodobí mučedníci a případ Babice, který byl v premiéře vysílán večer 18. května 2012. Pořad můžete zhlédnout zde: http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/kst_a0094_v1205

 Farnost Babice uspořádala v den 62. výročí smrti Václava Drboly slavnostní Den smíření, při kterém byla sloužena mše svatá a následně odhalena a Mons. Václavem Sloukem požehnána busta Václava Drboly. Reportáž můžete od 20. minuty pořadu Zprávy ve 23: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10253218159-zpravy-ve-23/213411023000803/.

 

Místa, kde jsou připomínány osobnosti Jana Buly a Václava Drboly

Babice – busta Václava Drboly před budovu fary, pamětní deska Václava Drboly u památníku padlých před kostelem

Bučovice – pamětní deska Václava Drboly na budově fary, pamětní deska na Katolickém domě

Jihlava – Bulovo a Drbolovo jméno uvedeno na památníku u budovy bývalého soudu a věznice (spolu s dalšími deseti popravenými)

Lukov – pamětní deska Jana Buly u kostela v Lukově u kostela (společně s Jaroslavem Melkusem a Emilem Spilkou)

Rokytnice nad Rokytnou – pamětní deska Jana Buly v budově fary

Starovičky – busta Václava Drboly u kostela

 

Literatura věnovaná osobnostem Jana Buly, Václava Drboly a případu Babice

MIKULÁŠEK, Jiří: Sejdeme se v nebi. Životní příběh mladého kněze Jana Buly. Brno 2003.

MIKULÁŠEK, Jiří: Vejdi do radosti. Pohledy do života kněze-mučedníka Václava Drboly. Brno 2012.

NAVARA, Luděk – KASÁČEK, Miroslav: Mlynáři od Babic. Nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Brno 2008.

RÁZEK, Adolf: StB + justice. Nástroje třídního boje v akci Babice. Praha 2002.

Věřím, že můj krátký život nebyl nadarmo. Sborník z konference k 90. výročí narození kněze Jana Buly. Brno 2010.

 

Výstavy

V roce 2010 byla zpracována výstava s názvem Věřím, že můj krátký život nebyl nadarmo: život a smrt kněze Jana Buly, po instalaci v brněnské katedrále se stala výstava putovní, do dnešní doby byla postupně umístěna v mnoha farnostech a několika školách.

V roce 2012 byla zpracována výstava s názvem Rodák, který měl být zapomenut: život kněze Václava Drboly, která je umístěna ve farní budově ve Starovičkách. Její kopie je putovní výstavou, která je instalována společně s výstavou o Janu Bulovi.

Více informací na internetových stránkách Biskupství brněnského http://kanonizace.biskupstvi.cz

Přehledy bohoslužeb v brněnské diecézi

Stálá zpovědní služba v Brně

Duchovní služba v nemocnicích

Puls

Výroční zprávy

Jak dále? (po majetkovém narovnání)

Odběr RSS - Aktuality