Biskupství brněnské

Homilie Mons.Jiřího Mikuláška na pohřbu Mons. Václava Fišera

Ilustrace
29.6.2015

Dlouholetý hustopečský emeritní děkan Mons. Václav Fišer zemřel 22. června 2015 ve věku 92 let. Při posledním rozloučenív pátek 26. června 2015 v kostele sv. Václava a sv. Anežky v Hustopečích pronesl generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek následující homilii:

Stojíme s úctou nad rakví kněze. V čem je nejhlubší důvod úcty ke každému knězi?
Důvod naší úcty ke knězi není v jeho nadání,
ani v jeho vzdělanosti,
ani v jeho šikovnosti,
dokonce ani v jeho horlivosti a zbožnosti,
ale v tom, že je v něm zvláštním způsobem přítomen jediný Prostředník mezi nebem a zemí, Ježíš Kristus skrze svátost kněžství. Ježíš mu dává moc jednat v jeho osobě, když říká o proměněném chlebu a víně: „Toto je moje tělo, toto je kalich mé krve“, a když vyslovuje odpuštění hříchů. Taková úcta ke knězi se vlastně vztahuje k Bohu, kterému je kněz zvláštním způsobem zasvěcen. Měli bychom si toho být, my kněží, více vědomi. Měli bychom s biskupem Sailerem častěji opakovat: Pane, tys mě znal a přesto jsi mne povolal.

Být knězem není snadné. Pro svěřené duše je knězem, ale s nimi je křesťanem, který prožívá každodenní boj se zlem v sobě i kolem sebe, ale navíc v tom napětí, které sebou nese jeho poslání.
Kněz chodí po ulicích tohoto světa, ale patří k jinému světu.
Je člověkem jako všichni ostatní, ale jedná jménem a mocí Boha.
Je hříšníkem a potřebuje odpuštění, ale odpouští hříchy kajícníkům.
Potřebuje milost Boží a rozdává ji druhým.
Zříká se přirozené rodiny, aby vytvářel rodinu nadpřirozenou.

Nakolik zná kněz Krista z „první ruky“, je schopen o něm vydávat účinné osobní svědectví. Otec Václav měl při svém rozhodování odvahu počítat s Boží pomocí jak v těžkých dobách totality, tak při stavbě nového kostela, ale i v celém svém pastoračním působení. Jestliže měřím svoje možnosti jen svými schopnostmi a možnostmi, nedávám Bohu prostor, aby projevil svou všemohoucnost.

Myslím, že to Adolf Hejduk, kdo řekl, že po sedmdesátce si člověk už nedělá plány příliš dopředu, ale o to svědomitěji využívá každý den. Jeden starý kněz, který už překročil devadesátku, říkával: „Když se ráno probudím, vždycky řeknu: Pane Bože, tak ještě jeden den. Děkuji ti za něj a prosím tě, ochraňuj mě a pomáhej mi, abych ho prožil dobře“.
Člověk si více uvědomuje každodenní dary, které nejsou samozřejmostí a dovede se radovat z maličkostí, protože ví, že navzdory přibývajícím létům jde vstříc životu, který nám otevřel Ježíš svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Kdo sdílí tuto naději, nemůže být už nikdy úplně smutný, ať ho potká cokoli. To bylo tajemstvím vnitřní radosti otce Václava i ve zdravotních těžkostech, a také v posledním úseku života, když se připravoval na setkání se svým Pánem a Mistrem tváří v tvář. Jeho pokojná smrt je nejen jeho posledním svědectvím o síle naší víry, ale i vítězstvím zmrtvýchvstalého Pána.

Se zesnulým otcem Václavem se loučíme v předvečer kněžských svěcení. Jsme vděční za jeho život i za novokněze, kteří budou zítra v Brně vysvěceni, protože s jejich nedostatkem hrozí vyhaslé věčné světlo a osiřelé oltáře. Eucharistie buduje božský rozměr lásky, která nás spojuje s nebem i mezi sebou navzájem. Ale především je chlebem, který zaručuje život navěky.

V chrámu, který otec Václav společně s farníky postavil, před oltářem, u něhož po léta stával, naposledy spočívá jeho porušitelné smrtelné tělo jako odložený obnošený šat. Věříme spolu s ním, že na konečné zatroubení polnice na sebe vezme neporušitelnost a nesmrtelnost.

Facebook profil Biskupství brněnského

Banner - projekty spolufinancované z EU

Přehledy bohoslužeb v brněnské diecézi
Stálá zpovědní služba v Brně
Duchovní služba v nemocnicích
Puls
Výroční zprávy
Odběr RSS - Aktuality