Jsem důkazem toho, že Bůh nemá věkové hranice. V sobotu přijal jáhenské svěcení Martin Macek z řádu Milosrdných bratří
Martin Macek (*1967) žije v Brně už dvacet šest let, nicméně své kořeny má v Praze. V dětství jej mimo jiné formoval P. Jiří Reinsberg, redemptorista P. Jiří Kabát nebo biskup Kajetán Matoušek. Po studiu průmyslovky pracoval nějaký čas jako konstruktér na železnici, v devadesátých letech ale začal čím dál víc uvažovat o řeholním životě. „Táhlo mě to k službě potřebným, nemocným. Začínal jsem v Domově Svaté rodiny na Petřinách mezi tělesně a mentálně postiženými. Hodně mě lákalo společenství Matky Terezy, ale noviciát byl tehdy až v Mexiku, tak to bylo mimo mé možnosti. Pak jsem se dozvěděl o Milosrdných bratřích a jel jsem se podívat do Brna. Ten klášter byl v havarijním stavu, bratři byli už v pokročilém věku. Přesto mě to nějakým způsobem oslovilo a už jsem zde zůstal,“ popisuje své začátky v komunitě Martin Macek.
Milosrdní bratři jsou řádem řeholním, vysvěcených kněží je mezi nimi na celém světě přibližně jen 30 %. Také Martin Macek původně o kněžství vůbec neuvažoval. Brzy po svém vstupu do řádu se navíc stal provinciálem a převorem brněnské komunity (později dostal na starost i region Slovenska a Maďarska) a skrze množství úkolů a povinností neměl prostor o případné kněžské formaci ani uvažovat. „Až okolo roku 2020 jsem se tím začal více zabývat. Vůbec jsem nevěděl, co se s tím dá dělat, když se někdo v 53 letech rozhodne jít na teologii. Ale musím říct, že jsem se setkal ve svém okolí s velkou podporou. Studium je náročné, to určitě ano, musel jsem se víc snažit. Ale co se týče mého povolání, jsem důkazem toho, že Pán Bůh nemá věkové hranice,“ usmívá se Martin Macek.
Hospitálský řád sv. Jana z Boha, který má v základu své řehole péči o nemocné, má v současnosti v České republice pouze jednu komunitu – brněnskou (aktuálně je brněnská komunita propojena s bratislavskou a má jednoho společného představeného, br. Jana Karlíka, Martin Macek je členem brněnské komunity). V klášteře na břehu řeky Svratky v centru města Brna žijí v této chvíli dva bratři – řeholníci, na provozu kláštera se ale podílí i další lidé – laici. Klášter také nabízí ubytování studentům, i ti zde pak spolu s ostatními utváří komunitu. „Přítomnost studentů v klášteře je pro všechny nesmírně obohacující. Můžeme jim předávat naši spiritualitu a vizi svatého Jana z Boha, oni nám zase zprostředkují trochu jiný pohled na svět. Když mohou, ministrují na mši svaté, modlíme se spolu breviář a tak podobně,“ vysvětluje Martin Macek. Také on bude ještě dva roky patřit mezi studenty. Po ukončení studia teologie jej čeká kněžské svěcení. „Já se teď velmi těším na jáhenskou službu. Příští rok mi bude 60, a nevím, jak dlouho tady ještě budu, takže se nechci dívat do příliš vzdálené budoucnosti. Ale jsem rád, že jsem přehodnotil to, že milosrdný bratr musí být pouze u lůžka, ale že budu moct těm trpícím, nemocným lidem přinášet Krista a svátosti,“ uzavírá Martin Macek.
(Foto: Antonín Kukleta, Člověk a víra)
M jako Martin, J jako jáhnem
Tvar loga není náhodný. Skrývá v sobě dvě inicály – M a J – a zároveň dva obrazy, které k sobě patří: bojovný štít a otevřená Bible.
Jméno Martin znamená v překladu bojovník. A jáhen je ten, kdo slouží – a zároveň bojuje. Ne mečem z oceli, ale slovem Písma.
(převzato ze stránky: www.martinjahnem.com)
