Historie

Brněnští sídelní biskupové

• Matyáš František hrabě CHORINSKÝ z Ledské 1777–1786

• Jan Křtitel LACHENBAUER, O.Cr. 1787–1799

• Vincenc Josef kníže SCHRATTENBACH 1800–1816

• Václav Urban rytíř STUFFLER 1817–1831

• František Antonín GINDL 1832–1841

• ThDr. Antonín Arnošt hrabě SCHAFFGOTSCHE 1842–1870

• Karel NÖTTIG 1871–1882

• kardinál ThDr. František Saleský BAUER 1882–1904

• ThDr. PhDr. JUDr. Pavel hrabě HUYN 1904–1916

• ThDr. Norbert Jan Nepomuk KLEIN, O.T. 1917–1926

• PhDr. ThDr. Josef KUPKA 1931–1941

• ThDr. Karel SKOUPÝ 1946–1972

• ThLic. Vojtěch CIKRLE 1990–2022

• Mgr. Ing. Pavel KONZBUL, Dr.  2022 - dosud

Papežem Piem VI. byl dne 29. 1. 1787 potvrzen jako druhý biskup brněnský a 23. února téhož roku byl ve Vídni vysvěcen na biskupa.
Svou činnost zaměřil na pole sociálně charitativní, ale též pokračoval v úpravách katedrály, započatých předchůdcem.
Zemřel 22. února 1799 v Brně, kde je pochován.

11. srpna 1800 potvrdil papež Pius VII. jeho jmenování biskupem brněnské diecéze, jejíhož vedení se ujal 11. 11. 1800.
Přičiněním biskupa Schrattenbacha bylo v Brně 16. 8. 1805 ve zrušeném dominikánském klášteře zřízeno bohoslovecké učiliště pro 100 bohoslovců, na kterém se přednáškové činnosti ujali piaristé, augustiniáni, benediktini a premonstráti.
Zemřel po delší nemoci 25. května 1816 v Brně a byl pochován na městském hřbitově. Po zrušení hřbitova byly jeho pozůstatky přeneseny do krypty katedrály. Náhrobek je zachován na severní straně katedrály.

Po potvrzení papežem Piem VII. biskupem brněnským v červenci 1817 se ujal 28. září 1817 svého úřadu. Značnou péči věnoval pozvednutí náboženské a mravní kázně v diecézi, zvláště při generálních vizitacích. V letech 1825–26 byly konány v diecézi pobožnosti milostivého léta. Za jeho působení byly pořízeny nové varhany pro katedrálu.
Zemřel 24. května 1831 v Brně. Pochován byl na brněnském městském hřbitově, po jehož zrušení byl jeho pomník umístěn na jižní straně katedrály.

Brněnským biskupem byl papežem Řehořem XVI. potvrzen 3. července 1832. Za svého devítiletého působení dvakrát zvizitoval diecézi, roku 1833 založil Acta curiae, osobně se zúčastňoval zkoušek bohoslovců a vyžadoval, aby všichni dobře znali český jazyk, který si sám dobře osvojil. K výuce Nového zákona povolal na bohoslovecké učiliště Františka Sušila. V roce 1841 byl z Brna odvolán a 15. srpna téhož roku nastolen biskupem v Gurku.
Zemřel v Klagenfurtu 24. 10. 1841.

Brněnským biskupem byl jmenován 15. července 1841 a úřadu se ujal 5. května 1842. Byl dobře obeznámen s brněnskou diecézí, i když se zpočátku nedokázal dobře přizpůsobit národnostním požadavkům svých věřících české národnosti, což se znatelně změnilo po roce 1848. Za jeho působení došlo ke vzniku diecézní kongregace III. řádu sv. Františka. Vincentky přišly do Brna roku 1853. Ujal se stavby chlapeckého semináře v Brně, který byl dokončen 1859 (dnes církevní domov Petrinum na Veveří ulici) a zavedl exercicie pro kněze. Dohodou s olomouckým metropolitou Schaffgotsche dokončil poslední územní úpravy diecéze, které potvrdil papežskou bulou 28. 3. 1859 Pius IX.
V roce 1864 byl vyznamenán řádem Železné koruny I. třídy a o pět let později velkokřížem Leopoldova řádu.
Zemřel 31. března 1870 v Brně a pochován byl na Petrově, odkud byl později přenesen na městský hřbitov v Brně.

Zavedl pastorační konference kněží, zdůrazňoval úlohu tisku v boji proti liberalismu a dal popud k založení katolické tiskárny rajhradských benediktinů v Brně. Ke zdokonalení bohovědného studia se postaral o zavedení přednášek z katechetiky, pedagogiky, křesťanské filozofie a církevního umění. Za jeho působení byla zavedena nová Agenda. Roku 1877 oslavil stoleté trvání brněnského biskupství.
Zemřel po delší nemoci dne 14. ledna 1882 a pohřben byl na městském hřbitově v Brně, odkud byl roku 1909 přenesen na Petrov.

Po jmenování a papežském potvrzení Lvem XIII. byl 15. srpna 1882 v Olomouci konsekrován na biskupa. Prvním úkolem, kterého se jako brněnský biskup ujal, bylo poznání diecéze, v níž nikdy předtím nepůsobil – všechny farnosti diecéze dvakrát zvizitoval.
Během své služby posvětil 39 nových kostelů, svátost biřmování udělil 365.000 biřmovanců a vysvětil 538 kněží brněnské diecéze. Byl spoluzakladatelem diecézní Kongregace Milosrdných sester sv. Františka, které usadil v Sirotčí (dnes Grohově) ulici v Brně. Roku 1894 svolal do Brna první sjezd českých katolíků a roku 1903 druhý. Téhož roku posvětil novou budovu alumnátu na Antonínské ulici. Na jeho náklad byla zbudována domácí kaple v biskupské rezidenci a z jeho rozhodnutí byla zahájena obnova katedrály sv. Petra a Pavla, když nechal položit základy k dvěma novogotickým věžím, tvořícím dnes z katedrály dominantu Brna. Dne 13. 5. 1904 byl papežem Piem X. jmenován arcibiskupem olomouckým a 27. 11. 1911 kardinálem.
Zemřel 25. listopadu 1915 v Olomouci a byl pochován v tamní katedrále.

26. června 1904 přijal v Olomouci od Františka Saleského Bauera biskupské svěcení a tři dny poté byl nastolen v Brně.
Naučil se slušně česky a usiloval být spravedlivým pro obě jazykové skupiny věřících v době, kdy národnostní otázka byla nevyřešená.
Nakloněn řeholním řádům povolal do Brna ke kostelu sv. Michala redemptoristy, k nově zbudovanému chrámu v Husovicích salvatoriány, ke sv. Maří Magdaleně eucharistiány a do Kostelního Vydří karmelitány. Roku 1915 založil diecézní kongregaci sester Těšitelek Božského srdce, která se usadila v Rajhradě, a na Moravci vznikla Družina sester sv. Rafaela. Jeho předním pastoračním počinem bylo svolání 1. diecézní synody v roce 1909.
Svou činnost v diecézi ukončil, když byl jmenován 4. října 1916 pražským arcibiskupem. Pražskou arcidiecézi opustil 19. listopadu 1918 a odcestoval na léčení do Švýcarska. Na funkci biskupa rezignoval 16. července 1919.
Zemřel 1. října 1946 v Bolzanu v Itálii.

Brněnským biskupem byl jmenován roku 1916 a po konsekraci 28. ledna 1917 v Opavě, se ujal vedení diecéze 11. 2. 1917.
Válečné ovzduší spojené s čs. odbojem a neutěšenými hospodářskými poměry ho odradily jak od vizitace diecéze, tak od biřmování na Petrově. Nejisté období po převratu v roce 1918 ho přivedlo 4. 1. 1926 k rezignaci, byl jmenován titulárním biskupem syenitským a zároveň apoštolským administrátorem brněnské diecéze s právem jmenovat generálního vikáře. Apoštolským administrátorem zůstal až do 3. června 1926. Dne 15. července 1926 natrvalo opustil diecézi a nadále působil jako velmistr Řádu německých rytířů, kterým byl zvolen 30. dubna 1923.
(V roce 1924 byl jmenován pomocným biskupem brněnské diecéze Josef Kupka, který se později stal jejím ordinářem.)
Po své rezignaci (4. 4. 1926) se usadil v Bruntálu, kde 9. března 1933 zemřel a byl tam i pochován.

7. 9. 1924 přijal biskupské svěcení jako titulární biskup adraenský a pomocný biskup brněnský. Od 3. června 1926 do 21. listopadu 1931, kdy se ujal úřadu sídelního biskupa, vykonával úřad apoštolského administrátora brněnské diecéze. Byl literárně činný a byla mu svěřena hlavní péče o vydání nové Agendy moravské církevní provincie. Přední zásluhou biskupa Kupky bylo uskutečnění II. diecézní synody ve dnech 21.–24. srpna 1934. V době jeho působení vzrostl počet kněžských povolání v roce 1935 na 170 bohoslovců.
Zemřel 20. 6. 1941 na vizitační cestě v Nové Říši a byl pochován v hrobce brněnské katedrály.

Papežem Piem XII. byl 3. dubna 1946 jmenován brněnským biskupem a dne 30. 6. 1946 přijal od královéhradeckého biskupa Píchy biskupské svěcení. Velkou péči věnoval kněžskému dorostu. Podařilo se mu dokončit novostavbu biskupského gymnázia a konviktu na Barvičově ulici v Brně (1947), podporoval tiskový apoštolát. Od roku 1950 do roku 1953 byl internován v biskupské rezidenci a poté od 19. 5. 1953 do 5. 10. 1963 mimo diecézi. Dalších pět let byl nucen žít v charitním domově a řízení diecéze se mohl znovu ujmout až 15. května 1968. 22. června 1968 se vrátil do diecéze. Navštívil Řím a na Svatém otci si vyprosil apoštolský list o sv. Cyrilovi a Metoději, snažil se uvést v život závěry II. vatikánského koncilu.
Zemřel 22. února 1972 a byl pochován do vlastního hrobu na brněnském Ústředním hřbitově.

Dne 11. září 2021 při příležitosti 650. výročí založení obce Lipůvka převzal v zastoupení brněnský diecézní biskup Vojtěch Cikrle čestné občanství in memorian, které svému významnému rodákovi biskupovi Karlu Skoupému jeho rodná obec udělila.