To, co jste prožili, může pokračovat. Dopis biskupa Pavla účastníkům slavnosti blahořečení
V Brně 6. června 2026
Milí přátelé,
dnes jsme byli svědky výjimečného okamžiku, kdy příběhy kněží Jana Buly a Václava Drboly znovu ožily, a to ne jako ozvěna minulosti, ale jako aktuální svědectví víry, odvahy a naděje. Možná Vás osobně zasáhly a vzbudily otázky. Mne se nejvíce dotkla jejich odvaha konat rozhodnutí v době plné dezinformací, kdy si svou volbou nebyli plně jistí, a především pak v konečných životních chvílích jejich pevnost ve víře tváří v tvář smrti. Osobně nevím, zda bych toho byl schopen, protože jsem člověk slabý a chybující. Nicméně milující Bůh nám ukazuje, že každého z nás skrze víru v životě vede a umí opravit i naše chybné kroky.
Chci Vám říci, že to, co jste dnes prožili, může pokračovat. Jedním z nejsilnějších poselství životů Jana a Václava je odpuštění. Přesto, že odpustit se na první pohled jeví jako nelogické, nespravedlivé a bolestivé, tak to znamená skrze Ježíše Krista delegovat naše problémy na Boha. Je to jediná možnost, jak se můžeme osvobozovat z vězení neodpuštění. Odpustit za nás nemůže nikdo jiný. Vše začíná rozhodnutím našeho rozumu a často je to spojeno s náročným prožíváním, kde emoce soupeří s naším rozhodnutím. Zkušenost našich mučedníků ukazuje, že odpuštění není slabostí, ale stává se silou. Nechme tedy prožitky tohoto dne v nás doznít, aby dokázaly odhalit a možná i proměnit mnohá zranění v našich životech.
Zkusme se zamyslet nad tím, komu v našich životech potřebujeme odpustit. Možná se Vám vybaví konkrétní člověk nebo vztah, který dlouho bolí. Možná i něco, co si nesete po léta ve svém nitru. Zkusme udělat první krok – vyslovit touhu po odpuštění v modlitbě a možná pak i udělat gesto smíření. Rád bych Vám na této cestě pomohl. Osobně se chci omluvit Vám všem v naší diecézi, ale i mimo její hranice, které církev jakýmkoli způsobem zranila, ať už to bylo s úmyslem, nebo mimoděk v souvislosti s různými okolnostmi.
Odpuštění je cesta, na které se počítá každý krok. Možná se situace hned nezmění, možná druhá strana nebude připravená. Ale i tak má odpuštění smysl. Navíc tam, kde člověk dává, co je v jeho silách, Bůh často pomáhá darovat víc – pokoj, smíření a vnitřní svobodu.
Právě to Vám upřímně přeji do Vašich dalších dnů.
+ Pavel Konzbul
biskup brněnský
„Odpuštění osvobozuje srdce a umožňuje
začínat znovu: odpuštění dává naději,
bez odpuštění se nebuduje církev.“
Po letech ve vedení mě ve firmě bez vysvětlení přeřadili na nižší pozici. Měl jsem před důchodem a cítil jsem se zrazený a ponížený. Měsíce jsem strávil v hořkosti a trpkosti, plný hněvu, sabotoval práci a doufal, že ostatní selžou. Jenže mi došlo, že namísto zadostiučinění jsem jenom prohluboval svoji bolest, litoval se, ztrácel vztahy s kolegy, vnitřní klid i sám sebe. Došlo mi, že takhle nechci skončit. Donutil jsem se k tomu, abych pomáhal druhým, usmíval se, zajímal se o ně a pustil potřebu „vyhrát“. Dnes na sebe díky tomu můžu být hrdý. Vím, že to nebylo fér, ta jizva tam zůstane, ale už mě nedefinuje.
Jiří, 64 let
Možná se v tom najdeš...
- dlouho se nebavíš s někým z rodiny
- bolí tě zrada nebo nespravedlnost
- neseš v sobě něco, co se nedá vrátit zpátky
- čekáš na omluvu, která nepřichází
- máš pocit, že jsi v životě zažil až příliš mnoho křivd nebo nespravedlností
Co odpuštění není?
- odpuštění není omluva
- není návrat vztahu
- není zapomenutí
- není slabost
- není povinnost
Co odpuštění je?
- rozhodnutí
- návrat k sobě
- uzdravení
- vlastní vnitřní svoboda
- hrdinství a síla
Co s tím můžeš udělat?
Zůstat, kde jsi, je možnost. Ale ne jediná.
Můžeš si vybrat a vykročit dál. V odpuštění je svoboda.
Neznamená zapomenout ani omluvit to, co se stalo.
Znamená přestat nést tíhu, která tě svazuje a pustit to, co už nemůžeš změnit.
Nemusíš mít všechno vyřešené. Stačí začít tam, kde právě jsi.
Chceš jít víc do hloubky? Kurz odpuštění (HledámBoha.cz)
Krátké povzbuzení do dalších dnů
