Mladí lidé hledali se sv. Františkem cestu k pokoji, vztahům a lidem na okraji

Celkem patnáct mladých lidí z Česka, Slovenska a Velké Británie se zúčastnilo už třetího ročníku Letní školy. Během čtyř dní společně hledali, jak může spiritualita sv. Františka z Assisi inspirovat život křesťana a jeho jednání v dnešním světě. Hlavním hostem byl stejně jako v minulém roce františkán Mike Lasky. Program měl mít ještě výraznější mezinárodní rozměr – přijet mělo také dvanáct mladých lidí ze Senegalu, se kterými jsou organizátoři v kontaktu prostřednictvím celosvětové sítě Františkovy ekonomiky. Kvůli neudělení víz se však nakonec setkání zúčastnit nemohli.

Zatímco předchozí ročník pracoval především s obrazy z horní baziliky sv. Františka v Assisi, letos se program přesunul do baziliky spodní. Její fresky vytvářejí dialog mezi událostmi z Kristova života a příběhem sv. Františka a staly se osnovou pěti hlavních tematických bloků. Účastníci se postupně věnovali tématům lidské důstojnosti a vztahu k chudým, práce a společného dobra, pokoje a nenásilí, františkánské minority či schopnosti rozpoznávat Boží působení ve vlastním životním příběhu. Přednášky nebyly samostatnými teoretickými bloky. Střídala je modlitba Lectio divina nad biblickými texty, čas ticha, osobní reflexe, diskuse v malých skupinách i společná manuální práce v prostorách kláštera a jeho okolí.

Nejen přemýšlet o světě, ale nechat otázky působit na vlastní život

Velkou část diskusí tvořilo nejen hledání obecných odpovědí na společenské problémy, ale především vlastní zkušenosti účastníků. Ceým setkáním se prolínaly tři základní otázky: Jak mohu přispívat k pokoji ve světě poznamenaném konflikty? Jak mohu své okolí spoluutvářet jako skutečný domov pro sebe i ostatní? A co se mohu učit od chudých a jak být ve společenství se všemi?

Jednotlivé bloky pak tyto otázky převáděly do konkrétní osobní reflexe. Účastníci přemýšleli například nad tím, koho ve svém okolí přehlížejí a co u druhého člověka nechtějí vidět; učili se druhému naslouchat bez okamžité potřeby radit nebo jeho situaci řešit; pojmenovávali vlastní hranice a věci, které nemohou mít pod kontrolou; nebo se ptali, zda při snaze pomáhat druhým dokážou také ustoupit a umožnit jim skutečně rozhodovat o vlastním životě.

Po každém z pěti hlavních bloků si každý účastník zapsal jedinou osobní větu. Teprve na konci je všechny přečetl v pořadí, v jakém během dvou dnů vznikaly. Závěrečná reflexe tak vedla k otázce, kde člověk mohl zpětně rozpoznat Boží přítomnost a vedení, aniž si je v danou chvíli uvědomoval – podobně jako učedníci na cestě do Emauz, kteří až zpětně rozpoznali, že jim při setkání s Kristem „hořelo srdce“.

Inspirace pro život v dnešním světě

„Mám radost, že se na jednom místě setkala skupina mladých lidí, kterým není lhostejné, v jaké společnosti žijeme a kam jako lidé směřujeme. Lidí, kteří chtějí být Božími spolupracovníky při vytváření pokoje, budování vztahů a ve všímavosti k těm, kteří zůstávají na okraji společnosti,“ hodnotí setkání jeho organizátor Josef Zvoníček. Podle něj letošní ročník znovu ukázal, že mladí lidé hledají způsob, jak svou víru promítat do konkrétního života a přinášet do společnosti pokoj a naději. „Právě svatý František je v tom silnou inspirací. Svůj život žil radikálně pro Krista a pro své bližní a dokáže nás vracet k tomu podstatnému. Často jsme zvyklí dívat se na svět optikou toho, že ‚takto to prostě funguje‘ – takto funguje ekonomika, společnost nebo globální svět. Františkův příklad malého bratra a člověka pokoje nás ale vede k otázce, zda se na věci nedá dívat jednodušeji a zda nemůžeme začít jednat už tam, kde právě jsme,“ uzavírá Josef Zvoníček. 

Více informací o Františkově ekonomice, projektům a aktivitám hnutí najdete ZDE.

 

(Foto: Josef Zvoníček)