„Jsme v tom společně.“ Rozhovor s Christianem, který se připravuje na trvalé jáhenství, a jeho manželkou Lucií
Lucie, představila bys Christiana?
L: Christian je můj manžel, jsme spolu už 21 let, máme dva syny, Karla a Marka. Těm je teď 14 a 17, tak je to takové náročnější (smích). Christian pracuje ve vývoji elektronových mikroskopů na vedoucí pozici a myslím, že se v tom teď hodně našel – je pro něj důležité, že může být užitečný pro firmu, ale hlavně pro lidi okolo sebe. A jaký je? Je to úplně úžasný člověk s velkým srdcem. Líbí se mi na něm jeho pragmatičnost, klid a řád. Myslím, že mi ho Bůh daroval proto, abych se z tohohle světa nezbláznila – je pro mě člověkem, o kterého se můžu vždycky opřít, jako takový anděl, který mě provází celým životem.
Christiane, představil bys Lucii?
CH: Lucie vnáší do mého řádného života ten chybějící chaos, nahodilost a kreativitu. Trochu mě teď napadá, že Bůh taky často dělá něco, co člověk nečeká. A s Lucií je to podobně. Tak to je krásné, že máš stejnou vlastnost (usmívá se na Lucii). Jinak Lucie pracuje jako fotografka a poslední dva měsíce na částečný úvazek jako pastorační asistentka u nás ve farnosti. A jestli se mi na ní ještě něco hodně líbí, tak je to její úsměv.
Christiane, tys před pár měsíci přijal oficiálně kandidaturu na stálého jáhna. Co to vlastně znamená?
CH: V téhle chvíli mám za sebou přípravný rok a teď nastupuju do prvního roku formace, což znamená, že pokud to zvládnu, čeká mě za asi čtyři roky jáhenské svěcení. Zároveň jsem začal dálkově studovat teologii na olomoucké univerzitě, protože jednou z podmínek této služby je teologické vzdělání.
Jak tě napadlo nastoupit na tuto cestu?
CH: Na Vánoce 2023 se četl v kostele pastýřský list biskupa Pavla o tom, že kdo se cítí být osloven jáhenskou službou, ať se přihlásí. To byl první impuls, tehdy se mě to nějak dotklo a začal jsem o tom vážně přemýšlet.
Lucie, pamatuješ si, co jak jsi reagovala, když ti Christian o svých úvahách řekl?
L: To bylo strašně vtipné. Já jsem už delší dobu viděla, že o něčem přemýšlí. A potom, jeden večer, než jsme šli spát, se mě zeptal, co bych na to řekla, kdyby byl trvalý jáhen. A já jsem mu řekla, že mi to vlastně připadá úplně přirozené. Už když se v kostele četl ten pastýřský list, říkala jsem si, že tahle služba je pro něj jako stvořená.
CH: Takže jsem se dva měsíce stresoval zbytečně... Nicméně, potom jsem podal přihlášku, ale k přípravě mě vzali až rok, protože v tom roce 2024 už měli naplněnou kapacitu. A co je zajímavé, tak asi polovina chlapů, se kterými jsem teď v té formační skupině, se přihlásila na základě toho pastýřského listu.
Co se dělo pak?
CH: Nejdřív si mě pozvali na pohovor. Bylo to moc příjemné setkání s o. biskupem, generálním vikářem a jáhnem Mirkem Barešem, který nás teď vede. Měli spoustu otázek, kromě jiného se ptali i na to, co na to říká manželka. To je jedna z hodně sympatických věcí, že se i při té přípravě klade velký důraz na to, že manželství je to hlavní, je to naše první svátost, pak teprve bude jáhenství. A že v žádném případě nemáme manželství omezovat.
Pak mě ještě čekaly psychotesty a pak už mi přišlo oficiální rozhodnutí, že jsem byl přijat mezi čekatele na kandidaturu. Od září loňského roku tak začalo pravidelné setkávání ve zhruba dvouměsíčním intervalu ve Zbraslavi na faře, u jáhna Mirka Bareše, který naši skupinu vede. Scházíme se tam v pátek večer, máme přednášku, společně si uvaříme večeři, je tam pak i nějaké sdílení, v sobotu dopoledne ještě přednáška, mše svatá a oběd.
Lucie, ty jsi byla do té přípravy v uplynulém roce nějak zapojená?
L: Kromě toho, že se mnou Christian často sdílí různé zajímavosti z přednášek, které má ve škole – a já se přiznám, že když mám čas, ráda si nějakou z nich taky poslechnu – tak jsme na jaře byly i s ostatními manželkami pozvané na víkend do Zbraslavi. To bylo moc fajn, mohly jsme se otevřeně ptát a společně mluvit o tom, co jáhenská služba znamená pro manželství, jaká je role manželky jáhna a jak si k tomu každá z nás může hledat svou vlastní cestu.
Myslíte si, že příprava k jáhenství už teď nějakým způsobem mění váš život? Nebo vaše manželství?
CH: Určitě nás to o něco víc přiblížilo k Bohu. Víc o něm přemýšlím, častěji v tom nějak žiju.
L: Já se popravdě na začátku hodně bála, trápilo mě, že si vybral nějakou svou vlastní cestu. Do té doby jsme dělali vždycky všechno spolu. A najednou měl on něco svého a já jsem měla pocit, že už tam nepatřím. A tak jsem se modlila, aby Bůh ukázal cestu i mně. Pak jsem se shodou okolností dostala na seminář Život v Duchu svatém (podle Ernsta Sieverse, pozn. red.) a na jeho konci najednou jako blesk z čistého nebe přišla ta nabídka být tady u nás ve farnosti pastorační asistentkou. Postupně mi došlo, že nemusíme dělat stejné věci, abychom šli stejným směrem. Každý můžeme mít svou vlastní cestu služby, a přitom ji prožívat společně. Teď mám pocit, že už jsme v tom zase společně. Navíc se na podzim chystám na Teologický kurz, takže mě může Christian doučovat (smích).
A taky už víc chápu, že je to naše společná cesta a že každá žena může být tomu svému muži velkou oporou sama o sobě. Manželka jáhna přitom nemusí mít pocit, že spolu s jeho svěcením přijímá nějakou vlastní funkci. A pokud se sama chce nějak víc angažovat, může se třeba víc zapojit ve farnosti, vést katecheze nebo mohou některé věci dělat společně, třeba připravovat páry na manželství.
Christiane, co tě na jáhenství přitahuje?
CH: Nejvíc asi to, že je to služba. Že můžu pro někoho něco udělat. Můžu pomoci slovem nebo konkrétním skutkem. To mám v sobě jako takový svůj celoživotní cíl. Jak píše Timo (známý brněnský streetartový umělec, pozn. red.): „Někdo by s tím měl něco udělat“. Tak já chci být ten, kdo s tím něco udělá.
Je něco, z čeho máš teď třeba obavy?
CH: Myslím, že není mojí předností nachystat si nějakou promluvu, která bude mít hlavu a patu. Nejsem si jistý, jestli dokážu srozumitelně předat svoje myšlenky. Ale modlím se za to, abych dostal dar slova. A chci to taky nechat trošku na Pánu Bohu – jestli mám mít někdy bohoslužbu slova, tak jsem přesvědčený, že mi k tomu Pán dá sílu a jestli ne, tak nejspíš se v jáhenství mám zaměřit na něco jiného.
Pokud třeba v téhle chvíli někdo jáhenství zvažuje, přemýšlí, jestli udělat první krok, tak co byste mu poradili?
L: Já bych chtěla povzbudit všechny ženy, jejichž muži o jáhenství přemýšlejí, aby je podpořily a nebály se toho. Co je víc, než když máte muže, který chce sloužit Bohu a zároveň chce být dobrým manželem. Jsem přesvědčená, že tahle cesta může manželství ještě více pozvednout a obohatit.
CH: Určitě se nebojte. Během přípravného roku je čas a prostor poznat, jestli je to rozhodnutí v téhle chvíli dobré nebo ne. A když už nad tím člověk trošku přemýšlí, tak je to možná právě to Boží volání.