Jaká je vize mé farnosti? Co nepodcenit při plánování akce a jakým kreativním způsobem lze pracovat s dětmi v kostele? Laboratoř pastoračních příležitostí nabídla sadu informací, podnětů a nápadů z praxe
Na loňský úspěšný Pastorační veletrh v naší diecézi navázala v sobotu 18. října Laboratoř pastoračních příležitostí a projektů. „Letos jsme se rozhodli vytvořit prostředí komornější, ale více praktické. Nešlo jen o přehlídku aktivit, cílem Laboratoře bylo podnítit v účastnících touhu přemýšlet o životě své farnosti a nabídnout konkrétní tipy, jak klíčové projekty realizovat,“ říká P. Pavel Šenkyřík, biskupský vikář pro pastoraci. Sobotní akce v prostorách Biskupského gymnázia se zúčastnila více než stovka zájemců z různých míst diecéze, ale také třeba ze Slovenska. Program začal mší svatou, po ní následovala série přednášek s profesionály z oboru – v prvním bloku hovořil P. Pavel Šenkyřík o tom, jak je důležité mít vizi rozvoje farnosti a kde najít sílu k potřebným změnám. Produkční kulturních akcí Dan Giač představil důležité informace týkající se technických náležitostí – například zodpovědnou tvorbu rozpočtu či důraz na bezpečnost – na které by se při přípravě akce nemělo zapomínat. Na něj navázala přednáška marketingového specialisty Karla Semotama o tom, jak efektivně propagovat a jak pracovat s potenciálem webu a sociálních sítí.
Rukodělné aktivity, modlitba i tvorba pastoračního plánu
Odpoledne patřilo konkrétním nápadům z praxe. Že Žďáru nad Sázavou přijela Adéla Tlustošová a přiblížila společnou farní tvorbu mariánské ikony k Jubilejnímu roku: „Ikonu vytvářeli účastníci kurzu ikonopisectví, ale přišli i farníci, třeba když se vraceli z práce, kousek pozlatili, kousek si namalovali. A byli na to náležitě hrdí, když viděli, co vzniklo pod jejich rukama. Byl to i takový společný promodlený čas.“ Projekt navazoval na podobnou aktivitu j předchozím jubilejním roce, kdy žďárští amatérští řezbáři vyráběli společně svatou bránu, kterou pak umístili v bazilice - dnes je součástí vyřezávaného betléma v chrámu na Zelené hoře. Také ikonu Salus Populi Romani (Spásy římského lidu) si mohou letos návštěvníci prohlédnout v tamní bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kde stala trvalou součástí sakrálního prostoru. Řadu účastníků oslovil formačně-modlitební projekt Matouš, který funguje v Brně-Líšni. Je založen na pravidelném setkávání, sdílení a modlitbě v menších skupinkách v domácnostech, jednou za dva měsíce se všechny skupinky společně potkají na modlitebním večeru s přednáškou a svědectvím. Jeden z iniciátorů projektu Tomáš Nečas dodal: „Matouš mě osobně naučil spoustu věcí – třeba to, že církev se tvoří tam kde jsou dva nebo tři lidé. Že jich nemusí být za každou cenu co nejvíc. Nebo že je důležité vnímat Boží načasování, že všechno nemusí být hned a od nápadu k jeho realizaci může uplynout dlouhá doba a není to špatně. A taky, že je krásné mít přátele, se kterými můžeme snít o Božích věcech.“ O své úspěšné aktivity týkající se akcí pro děti, mezigeneračního dialogu, průvodcovské služby a dalších se pak s ostatními přijeli podělit farníci z Blanska, Brna-Řečkovic, Jedovnice nebo Kobylí. Na Laboratoř přijela pro inspiraci paní Ludmila z jedné brněnské farnosti: „Moc se mi líbila slova P. Šenkyříka o tom, že máme být pokorní a důvěřovat Bohu, že má s naší farností nějaký plán a my máme být nápomocní k jeho uskutečňování.“
Všichni účastníci měli na místě také možnost si zakoupit pracovní materiály s výtahem z přednášek, legislativním rámcem a dalšími tipy pro zdárný průběh jakékoliv veřejné akce. Organizátoři z pastoračního střediska by rádi podobný prostor pro vzdělávání a inspiraci nabídli také v dalších letech.
(Foto: Člověk a víra)
