„Být generálním vikářem není vždy jednoduché. Jeden rakouský kolega mi kdysi řekl: „U nás bývá na místo faráře konkurs. Přihlásí se třeba tři kněží. Když jednoho z nich vyberu, rozzlobí se na mne zbylí dva. A za rok mi přijde vynadat ten třetí, že jsem ho vybral,“ říkává s úsměvem Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, který právě 15. srpna 2017 oslaví jedinečné výročí – dvacet pět let stojí po boku brněnského diecézního biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho jako jeho nejbližší spolupracovník.
Při této výjimečné příležitosti jsme otce Jiřího Mikuláška poprosili o krátký rozhovor.
Otče Jiří, co je především úkolem generálního vikáře?
Úkolem generálního vikáře je především dělat všechno pro to, aby struktury církve v diecézi byly dobrým nástrojem pro biskupa a kněze a především pro Boží působení, protože k tomu tady církev je.
A co je nejtěžším úkolem?
Nejtěžším úkolem byla celých 25 let snaha o pastorální pokrytí diecéze. Nedávno se četlo při liturgii podobenství o síti, která má zahrnout veliké množství lidských rybiček, kterým se má zvěstovat evangelium. Je to nekonečný příběh neustálého vyspravování sítě a vytváření uzlíků, aby síť nebyla děravá nebo příliš řídká. Znamená to stálý dialog s kněžími o jejich umístění, ale daleko víc dialog s Bohem, protože celá kněžská služba, nakonec i celý život každého křesťana, neznamená něco si vymyslet, ale jít Bohu vstříc. A když udělám svou malou část, mohu počítat s tím, že to hlavní udělá Bůh, který je vševědoucí a všemohoucí. Pak se člověk setkává s něčím „navíc“, co se nedá ani předpovědět, ani vypočítat, jen pokorně, ale s důvěrou očekávat.
Když se ohlédnete za těmi 25 lety – za co byste chtěl Bohu poděkovat?
Diecéze letos slaví 240 let svého trvání. Uvědomil jsem si, že mých 25 let služby ve funkci generálního vikáře je něco málo víc než desetina její historie. Jsem vděčný, že jsem mohl být při tom v době, kdy se utvářela nebo obnovovala pastorační síť v ústředí diecéze i ve farnostech.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
V nejbližších dnech mne čeká dovolená prožívaná společně se spolubratry z kněžského společenství, pak se chystám aspoň na část setkání mládeže v Olomouci s poutí na Svatý Kopeček, který mi připomíná nádherné setkání s papežem sv. Janem Pavlem II. v roce 1995.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať Vás Pán stále provází a posiluje a ať Vás neopouští humor.
Jiří Mikulášek se narodil 5. února 1942 v Brně, kde také maturoval na Průmyslové škole elektrotechnické a poté byl osm let zaměstnaný jako technik v brněnské Zbrojovce. Od roku 1968 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a v roce 1973 přijal v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla kněžské svěcení. Jako duchovní pak působil v řadě farností brněnské diecéze (Jedovnice, Ostrov u Macochy, Blansko, Hovorany, Brno-dóm) a 15. srpna 1992 ho brněnský biskup Vojtěch Cikrle jmenoval svým generálním vikářem.
V roce 1994 byl Jiří Milulášek jmenován druhým prelátem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně, v roce 2008 byl zvolen jejím děkanem a I. prelátem. V Jubilejním roce 2000 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován "prelátem Jeho Svatosti". Při příležitost 225. výročí založení brněnské diecéze ocenil generálního vikáře brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělením medaile sv. Petra a Pavla za obětavou kněžskou službu.
Letos oslavil Mons. Jiří Mikulášek ještě jedno jedinečné jubileum - v únoru poděkoval za sedmdesát pět let života.
Otec Jiří Mikulášek je také autorem řady knih - např. Kde by se vzalo to dobro? (1999), Stříbrné vteřiny (2000), Sejdeme se v nebi (2003), Přichází král (2005), Sešívané srdce (2007), Někdo tě má rád (2015) - v nichž přináší čtenářům krátké příběhy pro povzbuzení na jejich cestě k Bohu. Ve studiu Radia Proglas namluvil také CD nazvané Ke tvé chvále zpívám, které doplňují další příběhy a malá životní ohlédnutí.
Osobní stránky Mons. Mikuláška najdete na adrese: www.otecjirimikulasek.cz
A na závěr ještě jedno úsměvné vyprávění otce Jiřího Mikuláška z jeho knihy Někdo tě má rád:
„Před lety jsem žehnal nový zvon ve Znojmě pro farní kostel svatého Mikuláše. Okresní noviny tehdy přinesly tuto zprávu: Zvon posvětil Mons. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnské diecéze, který pak byl dopraven dovnitř věže a připoután k lanu. Pomocí lanového zvedáku se začal pomalu zvedat. Když byl ve výši asi půl metru nad zemí, poprvé jej Rudolf Perner rozezvučel dvěma údery…“
Foto: Vít Kobza
