Milé sestry, milí bratři,
apoštolským listem Porta fidei, vydaným 11. října 2011, vyhlásil papež Benedikt XVI. „Rok víry“. Jeho oslava byla zahájena 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí 24. listopadu 2013, o slavnosti Ježíše Krista Krále. Také v naši diecézi se v tento den k ukončení Roku víry připojíme. Na rozdíl od společného zahájení Roku víry v katedrále, ukončení v brněnské diecézi proběhne jednotlivě ve všech farnostech.
Zaslechl jsem k tomu poznámku: Proč se vůbec má Rok víry ukončovat? Zahajovat ano, ale ukončovat? - Zajímavý pohled k zamyšlení. Ano, proč vlastně připomínat něco, co už končí? Možná i proto, abychom se mohli zastavit a bilancovat - a hlavně poděkovat. Rok víry měl být pro nás příležitostí k tomu, abychom ještě důkladněji pochopili, že základem křesťanské víry je „setkání s událostí, s Osobou, která otevírá životu nový obzor a dává mu rozhodující zaměření. Pokud se víra opírá o setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, můžeme ji stále znovu přijímat v celé její plnosti a kráse. Víra je i za našich dnů darem, který je třeba znovu objevovat, opatrovat a dosvědčovat, neboť Pán „každému z nás umožňuje prožívat krásu a radost křesťanské existence,“ uvádí papež Benedikt XVI.
Smyslem Roku víry bylo také povzbudit a podpořit naše osobní obrácení k Bohu, znovu objevit radost z víry a ochotu ji v dnešním světě předávat dál. Možná jsme Rok víry oficiálně začali, možná ho tak i ukončíme. Ale jak jsme tuto nabídku církve přijali a využili osobně?
Víra, i když je osobní, nikdy není soukromou záležitostí. Když si otevřeme Skutky apoštolů, můžeme se dočíst o tom, jak žilo první společenství církve. Tito věřící si silně uvědomovali, že patří k sobě, že tvoří jednu rodinu (4,32), vnímali potřeby druhých věřících - nikdo neměl nouzi (srv. 2,45, 4,34), "vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se" (srv. 2,42), pobývali v chrámě, společně chválili Boha (srv. 2,46-47). A jak se na tyto křesťany díval svět? Je možná překvapující, že "byli všemu lidu milí" (srv. 2,47). Víru, kterou jsme přijali od Boha jako dar a kterou nám zprostředkovali rodiče, kněží i jiní lidé, máme prožívat společně. Co to znamená? Podle svých schopností si navzájem pomáhat, povzbuzovat se k životu podle víry, dělit se o svoji osobní zkušenost s Bohem a tím o něm svědčit.
Využijme k tomu i zbývající týdny Roku víry. Bůh ocení každou naši snahu.
K tomu žehná
+ Vojtěch
