Kurátorka výstavy, Dr. Zora Wörgötter uvádí: „Tvorba umělců 18. století v Brně se odehrávala především na poli dekorativního umění, jenž má dnes spíše pejorativní význam. Umělecká kvalita tehdy vytvořených děl nechává současného diváka někdy na rozpacích. Překvapuje buď jejich proporční nedokonalost nebo výtvarná konvence. Důležitější než osobní ambice byl totiž obsah díla, který formuloval zakázku umělce. Přesto i dnes můžeme obdivovat sílu výrazu, kterou tehdejší mistři dokázali svým figurám a kompozicím vtělit. Vede nás k zamyšlení nad zdánlivě vzdálenými tématy a především tvoří spojující nit mezi minulostí a současností našeho bytí, neboť vytváří naše prostorové i duchovní prostředí. Má-li zájem mu kdo porozumět,nechť zavítá do kláštera minoritů, který s Loretou, kostelem, ambitem a knihovou tvoří ojedinělý a příkladný celek duchovní a umělecké kultury v Brně 18. století.“
Exponáty
Malíři 1. poloviny 18. století byli především freskaři. Jan Jiří Etgens, vůdčí osobnost malířského cechu v Brně je na výstavě zastoupen nejen svým autoportrétem, ale také jedním z mála pláten, které vytvořil pro klášter Velehrad.
Poprvé bude vystaven portrét významného sochaře Ondřeje Schweigla, jehož dílna se podílela na vybavení kostelů a zámků nejen v Brně a okolí, ale zasáhla až do Slezska. Po neúspěšném pokusu Etgense a Ecksteina vytvořil sochař Ondřej Schweigl v Brně soukromou akademii a sepsal první dějiny umění na Moravě i spis o umělcích v Brně usedlých. Na výstavě je také patrné široké spektrum úloh, kterými se sochař a jeho dílna zabývali: vedle dřevořezeb s nejrůznější povrchovou úpravou (polychromie, zlacení, leštěná běl napodobující mramor) architektonické dekorace (návrh na kazatelnu) po užitné dekorativní předměty (hodiny).
Řada umělců příchozích z rakouských a jihoněmeckých zemí se v Brně také usadila. Jedním z hlavních exponátů je monumentální socha s typicky barokní povrchovou úpravou – zlacením od sochaře Jana Adama Nesmanna, narozeného v Mohuči, jehož kamenné sochy spatřujeme např. na rampě u kostela kapucínů nebo na Dominikánském náměstí.
Z předmětů užitého umění stojí za pozornost rozměrné antependium Marie Bittnerové, která žila v klášteře františkánek. Věnovala se v té době pro textil ojedinělé figurální výšivce technikou tzv. malby jehlou, při níž kombinovala různé textilní materiály s aplikacemi kovových pásků, pajetek a malbou akvarelem.
Exponátem je v podstatě celá budova Místodržitelského paláce, původně kláštera augustiniánů, z jehož skvostného vybavení se však do dnešní doby dochovalo bohužel jen torzo.
Jak si v 18. století představovali markraběte Jošta, spatří návštěvník hned dvakrát. Do budovy vstoupí portálem s jeho sochou od Josefa Leonarda Webera. V „Barokním sále“, dříve klášterního refektáře se štukovou výzdobou předního brněnského sochaře 1. poloviny 18. století Jana Jiřího Schaubergera. Jeho malířským protipólem byl Josef Tadeáš Rotter, autor rozměrné malby s fiktivním portrétem markraběte, který byl pro tuto budovu určen a patřil mezi jeho první zakázky ve městě.
