Autor: Břetislav Uhlář, DENÍK/Jaroš Milan (převzato z http://www.denik.cz/ostatni_kultura/dopisy_smrti20080904.html)
Pořad Dopisy z cely smrti se opírá o poslední dopisy před smrtí, které archivy vydaly až po dlouhých desetiletích. Atmosféru soudních procesů a věznic komentují pamětníci, situaci jednotlivých rodin vykreslují dosud žijící příbuzní a přátelé. Je reflexí toho, jak se česká společnost téměř dvacet let po pádu režimu vyrovnala s jejich příběhy a křivdami na nich spáchanými. Snímek vyrobilo Centrum publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava v dramaturgii Josefa Albrechta, podle scénáře Luďka Navary a v režii Marcela Petrova. Diváci ho uvidí 18. září na ČT 2 ve 20:00 hodin.
"Od Vítězného února až do pádu komunismu bylo v politických procesech odsouzeno 205 486 lidí, 248 z nich bylo popraveno, 4 495 jich zemřelo ve věznicích. K smrti odsouzeni trávili většinou poslední noc před popravou na samotce a měli právo napsat svým nejbližším. Vybrali jsme šest osudů, jsou mezi nimi vojenští důstojníci, politička, zástupce církve, sedlák a dělník.
Probíráme se jejich posledními řádky a uvědomujeme si několik shodných rysů, včetně cynismu a brutality moci, která dovedla své odpůrce a často i zcela nevinné lidi na popraviště a jejich soukromé řádky ve většině případů ani nedoručila adresátům. Dopisy z cely smrti zůstávaly založeny v archivech a jejich hlubokou výpověď si příbuzní, nebo teprve jejich potomci, mohli přečíst až po pádu komunismu," říkají autoři dokumentu Dopisy z cely smrti.
"Dopisy na rozloučenou, které těsně před popravou adresovali odsouzení svým blízkým, zanechávají silný dojem. Svědčí o morálně pevném postoji a hlubokém přesvědčení o správnosti zvolené cesty. Jsou psány úhledným písmem, krásným, kultivovaným jazykem, bez stopy sentimentu a sebelítosti. Ostře kontrastují s jazykem komunistické propagandy, která z lidí, jako byli doktorka Horáková, generál Píka, farář Jan Bula ad., úporně vytvářela před veřejností téměř patologické nepřátele režimu. Čteme řádky inteligentních a citlivých bytostí, které byly nuceny během zmanipulovaných procesů kapitulovat a přiznávat domnělou vinu, v nitru zůstávaly přesvědčeny o své pravdě. Omlouvají se za příkoří způsobené příbuzným a zanechávají za sebou láskyplné vzkazy, které nestárnou. Posiluje je víra v Boha a naděje vkládaná do budoucích životů dětí a vnuků," míní Jolanda Pilařová z Televizního studia Ostrava.
Kdo byli tito nepřátelé společnosti? Hrdinové protinacistického odboje. Stoupenci odlišného politického přesvědčení. Kněží a věřící vůbec. Demokratičtí politici. Lidé udržující kontakt se zahraničím. Příslušníci inteligence. Často i ti, kteří prostě jen měli majetek a nechtěli ho vložit do kolektivního hospodaření.
