Jak sám kardinál Giovanni Coppa na své cesty po naší vlasti vzpomíná?
„Do Československa jsem přijel jako reprezentant Svatého otce 17. září 1990. Bylo to po čtyřiceti letech režimu, pro který byl apoštolský nuncius v této zemi osobou nevítanou, trnem v oku.(..). Brněnskou diecézi jsem navštívil mnohokrát. (...) Mohu říct, že jsem ji projel křížem krážem, navštívil kostely i farnosti a shlédl mnoho kilometrů půvabných návrší i úrodných rovin celého kraje. Uchovávám v srdci překrásné a stále živé vzpomínky na tento drahý lid, na děti, na mládež; na děvčata oblečená do pestrých krojů lišících se kraj od kraje, které dodávaly živost a atmosféru každé příležitosti. Každý rok jsem navštívil Mikulčice o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje, a také nemohu zapomenout, jak jsem se každoročně o Velikonocích účastnil hlavní pouti ve velkolepé mariánské svatyni ve Křtinách. S pohnutím vzpomínám na svatyni Panny Marie Bolestné ve Sloupu i v Žarošicích, vzpomínám na Hluboké Mašůvky. V rámci svého velkého akčního radia jsem navštívil kolem dvaceti dalších farností, kam jsem byl pozván: Jihlava, Telč, Kostelní Vydří, Vranov, Třešť, Hodonín, Montserrat u Cizkrajova, Hustopeče, Velké Bílovice, Moravec, Mnichovice, Přepeř u Trnova, Porta Coeli u Tišnova, Rajhrad, Netín u Velkého Meziříčí, Moravské Budějovice, Milovice, Hradiště u Znojma. Uplynula už řada let, ale tahle městečka, jejich lid a kostely pulzující zbožností zůstávají hluboce vtištěny v mém srdci.
Brněnskou diecézi jsem velmi miloval, a také jsem to snad až přílišným cestováním ukázal. Ale byl jsem prvním nunciem po mnoha letech a cítil jsem povinnost určitým způsobem zprostředkovat přítomnost Svatého otce, pomoci zažít univerzalitu církve a prožít krásu toho, když utváříme jednu rodinu vykoupených, rodinu bratří a sester, rodinu věrohodných svědků víry přijaté od otců, sub Petro et cum Petro. Když mě farář jedné malé moravské vesnice představoval lidu oblečenému v krojích jako reprezentanta papeže, byl dojat až k slzám, hlas se mu chvěl a nemohl dále pokračovat… Ano, snažil jsem se v diecézi zamířit tam i onam. Nuncius světoběžník? Snad. Ale vy jste mi to určitě odpustili. Jsem si tím jist.“ (Z publikace Brněnská diecéze (1777-2007) – Historie a vzpomínky).
