Brno: František Fráňa se narodil 11. února 1938, v předvečer 2. světové války. Jeho otec byl ekonomem a důstojníkem ČSL armády, za války působil v odboji. Matka byla ekonomkou, starší sestra, doktorka diabetoložka, je františkánskou terciářkou.
Na duchovní formaci rodiny mělo velký vliv několik kněží, především P. Karel Fanfrdla, Josef Gabriel a Dominik Pecka. František odmalička ministroval v kostele sv. Augustina v Brně, v těžkých padesátých letech ministranty sám vedl. Otec byl v té době sledován a pronásledován režimem, rodina trpěla nouzí. Již v raném věku poznal František vnitřní výzvu ke kněžskému povolání. Režim mu ale přes jeho výborný prospěch zabránil studiu na gymnáziu. Studoval tedy z milosti ekonomickou školu; po nezdařeném pokusu o studium na vysoké škole nastoupil do zaměstnání u firmy Prema – později Chirana a VÚZT. Tam pracoval 33 let, po doplnění vzdělání jako samostatný konstruktér lékařské elektroniky (z toho 25 let jako kněz).
Cesta ke kněžství byla kvůli studiu uzavřená, rozhodl se ale čekat. Skrytý redemptorista, spoluzaměstnanec P. Jan Zemánek, s ním začal teologickou studijní přípravu, byl ale zatčen. Soukromé samostatné studium pak probíhalo podle daného programu pod vedením dalších kněží, vč. Dominika Pecky.
Těžce splnitelným snem v tehdejší době byl dětský tábor věřících dětí. Ten sen se v roce 1967 stal skutečností a trvá dodnes. Setkání s P. Stanislavem Krátkým, přezkoušení, nové studijní úkoly, to vše obnovilo naději ke kněžství. František přijal kněžské svěcení 25. března 1968. Jako zaměstnaný kněz se vedle modlitby a studia věnoval po práci především mládeži a nemocným. Zásadní péči věnoval a už 42 let nepřetržitě věnuje Středisku - táboru Radost, kde mimo katolické výchovy podporuje i rozpoznávání povolání ke kněžství.
V prosinci roku 1989 dostal P. František, známý také pod jménem Tišek, prozatímní písemné povolení ke kněžské službě, působil v duchovní správě u sv. Michala v Králíkách pod Horou Matky Boží. V listopadu 1990 nastoupil jako druhý spirituál na tvořící se Biskupské gymnázium v Brně, tehdy se sídlem na Veveří ulici v Brně; společně připravoval otevření gymnázia v Barvičově ulici; zde působil jako rektor konviktu ubytovaných studentů. Po splnění stanovených podmínek byl otcem biskupem Vojtěchem přijat do brněnské diecéze. Rozhodnutím biskupa po dvou letech odešel jako spirituál na Biskupské gymnázium ve Žďáře nad Sázavou, kde působí dodnes i jako vyučující náboženství; vypomáhá i duchovní správě ve farnosti sv. Prokopa. Je duchovním vůdcem Kolpingova díla pro ČR. Stál u zrodu Radia Proglas, kde příležitostně rovněž vypomáhá. Je autorem nebo spoluautorem desítek publikací zaměřených zejména k mladým a na práci s nimi.
