Velké Meziříčí: Velkomeziříčský děkan Jan Peňáz je iniciátorem řady velkých poutních akcí. V roce 2000 putoval spolu s dalšími poutníky pěšky z Vranova n/D až do Říma - 1178 km.
V 2004 z Velkého Meziříčí do Mariazell - 250 km.
V roce 2007 z Velkého Meziříčí do Cách - 1050 km.
Kromě toho založil novou poutní tradici třetího tisíciletí - každý rok na Velehrad z Velkého Meziříčí: 135 km. Do katedrály na Petrově se vydá pěšky už po sedmé.
Co je podle něj smyslem putování? Říká: „Pouť je především pohyb. Za prvé musí člověk překročit své obavy, že nedojde, že na to nemá, za druhé skutečně vyjít z každodenních zaběhaných zvyklostí a opustit své pohodlí a odevzdat se do rukou Božích, a za třetí se skutečně pohne z místa, které zná, směrem k cíli. Po cestě mnoho nového uvidí a prožije, největším zážitkem pak je dosažení cíle.
Zároveň je to svědectví, že církev je živá, protože to, co se hýbe, ještě žije a naopak, co žije, to se ještě hýbe....“
Jan Peňáz o svých cestách vydal už několik publikací:
Pouť do Říma od A do Z
Pojď na pouť - o Mariazell, svatých rocích, Compostelle
Z Moravy do Cách - připravuje Kartuziánské nakladatelství
Dejme slovo P. Janu Peňázovi, který zve poutníky na cestu do srdce diecéze:
„Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Proto se naše jednání setkává i s obdivem i s nepochopením. Platí to o rodině, o práci, o politice, o sportu i o poutích – protože ty se týkají všech těchto oblastí. Vycházejí však přímo z Písma svatého, kde je o nich řeč v obou Zákonech a patří k životu církve. V těžkých dobách jí dokonce moc pomohly, jak přiznal jeden jugoslávský biskup, když řekl, že víra u nich přežila jen díky poutním místům. Proto nás může zajímat názor nejvyšších představitelů. Víme, že Jan Pavel II. pozval v Jubilejním roce 2000 od Kristova narození všechny katolíky a lidi dobré vůle do Říma, k hrobům apoštolů Petra a Pavla. Jako druhý nejdůležitější cíl poutí pak vyhlásil katedrálu ve vlastní diecézi.
Nejbližší představený, náš diecézní biskup Vojtěch Cikrle zase vyhlásil letošní rok Rokem diecéze. Byla založena před 230 lety (to úplně kulaté výročí se v totalitě ani nemohlo připomenout) další desítky byly v uspěchané době, až letos je čas to prožít. Kromě jiných akcí, o kterých také platí dnešní první věta, bylo také každé děkanství pozváno do katedrály. Naše a žďárské tam jede teď v sobotu.
Je to 54 kilometrů, necelá hodinka autobusem, o trochu méně osobním autem, půl dne na kole a celý den pěšky. Z našeho města se putuje na různá místa - dva došli až do Compostelly a pak ještě k břehům oceánu, kde se mléčná dráha noří do jeho vln, desítky putují pravidelně na Velehrad, kde je jeden z duchovních středů Evropy a doufám, že další zase půjdou každý sedmý rok do města, kde byl korunován největší Čech Karel IV.
Proto myslím, že je přímo nutné jít do pěšky i do Brna, ne jako Kudrna ani jako železný muž, ale opravdu putovat do srdce diecéze. Zvu všechny ale zvláště mladé lidi, chlapce i děvčata. Zkuste aspoň jednou za život dojít po svých do hlavního města srdce naší diecéze a do hlavního města naší země, to jest Moravy. Zkuste aspoň těch 18 kilometrů do Bíteše od nás pěšky v pátek 12. října ve 12 hodin anebo dalších 18 km z Bíteše do Ostrovačic v pátek v 16 hodin. Doprava zavazadel a unavených poutníků je zajištěna. Karimatky a spacáky sebou. V sobotu 13. října se jde o půl páté ráno pěšky z Ostrovačic posledních 18 km. Zastavíme se v Žebětíně u hrobu děkana P. Ladislava Černého, kde od jeho pohřbu v roce 1990 asi nikdo z nás ještě nebyl.
O půl osmé vycházíme od kostela v Brně-Bystrci. V Brně máme v sobotu 10 hodin v kostele sv. Tomáše sraz s poutníky, kteří přijedou autobusy nebo na dvou či čtyřech kolech. Právě do tohoto chrámu poslal Karel IV. darem obraz Madony, který je nazýván Hodegetrie a znamená „průvodkyně na cestě životem“. A Svatotomská ikona se skutečně průvodkyní stala na mnohá staletí. Poznalo se to při intervenci švédské armády v roce 1645. Její velitel Torstenson neměl soupeře sobě rovného. Táhl od vítězství k vítězství. Ale jen k Brnu. Zde se totiž střetl – jak sám říkal – s „černou Marií“ a s hrstkou jejích ctitelů v čele s charismatickou osobností P. Martina Středy, kteří se rozhodli k obraně města. Po marném tříměsíčním obléhání stanovil Torstenson rozhodující útok na den slavnosti Nanebevzetí P. Marie 15.srpna. A právě tohoto dne byl poražen, ačkoli měl dvacetinásobnou přesilu, odtáhl a abdikoval.
Vypráví se, že bitva skončila v 11 hodin a že od té doby zvoní na Petrově poledne o hodinu dříve. To všechno si u sv. Tomáše připomeneme a pak zamíříme na Petrov do katedrály. . Všichni tak zakončíme pouť pěšky a v 11 hodin se přímo u petrovských věží pomodlíme Anděl Páně.
Pak budou dvě hodiny volna na prohlídku katedrály, muzea, výstup na věže a občerstvení. O půl druhé pak zakončíme mší svatou s otcem biskupem v katedrále, která je jeho vlastním kostelem. Bude to přesně v den 90. výročí posledního zjevení v portugalské Fatimě, kde Panna Maria vybízela k modlitbám a pokání. A tyto dvě věci jsou zcela v duchu evangelia, proto a hlavně proto putujeme do Brna. Pojďte s námi.“
