Jak upřesňuje redaktorka ČT Jaroslava Pešková:
„Dokument sleduje stopu jeho života od (zhruba řečeno) předvolebního projevu v Československém rozhlase 24. května roku 1946 až po jeho druhý pohřeb 12. října roku 1991, kdy byly (35 let po smrti) jeho ostatky uloženy tak, jak si sám přál. Příběh tohoto politika je ukázkou jedné z forem totalitních praktik komunistického režimu, příběhem zápasu o lidskou svobodu a důstojnost; pravda, zápasu s tragickým koncem. Současně je ohlédnutím za mužem, jehož ideály jsou dnes stejně živé a platné, jako před 58 lety, kdy měly být z rozhodnutí tehdejších mocných odsouzeny k zapomnění.
Šrámek, stejně jako řada dalších demokratických politiků, byl 25. únorem 1948 vyřazen jak z vrcholné politiky, tak z vedoucího postu uvnitř vlastní strany. Přesto však pro většinu řadových členů lidové strany nadále zůstával osobností číslo jedna. Právě tím se oproti jiným, rovněž nepohodlným, stal pro komunistický režim ještě nebezpečnějším. Přitom mu komunisté nikdy nemohli zapomenout jeho postoje v prvorepublikové vládě a parlamentu. Nejčastěji mu připomínali působení ve funkci náměstka předsedy vlády, kdy nechal policií v červenci roku 1928 rozehnat účastníky komunistického Rudého dne, na podzim stejného roku pak vydal zákaz vycházení Rudého práva, Rovnosti a dalších komunistických tiskovin.
Obava komunistů ze Šrámkova možného působení v zahraničí, kde byl stále ještě díky svému působení za druhé světové války ve Francii a v londýnské vládě uznávaným politikem, byla obdobná jako v případě Jana Masaryka. Je nanejvýš pravděpodobné, a komunisté si to uvědomovali, že by Šrámek byl velmi důležitou osobností, sjednocující především křesťansky zaměřený exil.Nezdařený odchod z republiky znamenal pro osmasedmdesátiletého Msgre. Jana Šrámka definitivní konec politika. Ovšem on, jako věřící člověk, katolický kněz, uvržený do samoty internace, svůj konec viděl jako počátek další cesty. To ale bylo vzdáleno chápaní tehdejších věznitelů, když ho pár hodin před smrtí dopravili 21. dubna 1956 do pražské nemocnice na Bulovce pod jménem Josef Císař.“
Scénář a režie dokumentu: Jiří Šindar, dramaturg: Petr Raus, kamera: Jakub Nosek, vedoucí produkce: Petr Pinkas
