Pro týdeník Ekonom (11/2012) zpracoval na téma církevních restitucí své odpovědi redaktorovi Josefu Pravcovi generální sekretář České biskupské konference Mons. Tomáš Holub. Možná stojí za to si některé otázky připomenout.
1. Jaký je hlavní argument pro to, že katolická církev svůj majetek opravdu vlastnila?
Subjekty katolické církve byly jako vlastníci zapsány v pozemkových knihách, tedy v předchůdci dnešního katastru nemovitostí. Žádný režim nikdy nezpochybnil fakt, že církvi majetek patřil. I komunistický režim znárodňoval majetek církví stejným způsobem jako každý jiný majetek v soukromém vlastnictví. Nehledě na to, že žádná seriózní právní analýza, která byla na toto téma zpracována, nezastává názor, že by církev nebyla vlastníkem svého majetku.
S tím souvisí i nález ústavního soudu Pl. ÚS 9/07 z 1. července 2010, který prohlašuje legislativní nečinnost Parlamentu za protiústavní – v odůvodnění Ústavní soud odmítá názory, že by majetek církvi kdysi nepatřil.
2. Měl církevní majetek za první republiky veřejnoprávní charakter?
Až do roku 1950 u nás žádné „veřejnoprávní“ vlastnictví neexistovalo. Vlastnické právo bylo pouze jedné povahy. Československý stát po roce 1918 považoval církev za vlastníka svého majetku. Důkazem toho je i pozemková reforma, která zacházela s církevními majiteli jako s kterýmkoli jiným soukromým vlastníkem a tzv. veřejné vlastnictví, tedy vlastnictví státu, krajů či obcí bylo naopak ze záboru vyloučeno. Konfiskovat něco sobě samotnému (tedy státu) nelze.
3. Je představitelné, že by i dnes hospodaření církví s majetkem, který jim bude vydán, podléhalo podobným omezením a státnímu dohledu jako za první republiky, respektive za Rakousko-Uherska?
Teoreticky by to mohlo být představitelné, kdyby stát nejen navrátil církevní majetek, ale i přispíval na církve a platy duchovních (tzv. kongrua) jako za Rakousko-Uherska nebo za první republiky. Pokud však bude současný návrh zákona o majetkovém narovnání schválen a tím bude ukončeno financování církví, tak to jako představitelné nevidíme. Nicméně omezení platná pro ostatní právnické osoby, budeme plně respektovat.
4. Bude dohoda o majetkovém vyrovnání podléhat souhlasu Svatého stolce?
Ano, bude, ale neznamená to, že se Svatý stolec stane majitelem navráceného majetku. Majitelem budou jednotlivé farnosti, řády a kongregace, které tento majetek také vlastnily v roce 1948.
5. Proč katolická církev usiluje o tak rozsáhlý majetek, když počet věřících klesá?
Interpretace údajů z posledních výsledků sčítání lidu je velmi složitá, zvláště proto, že téměř polovina národa odmítla otázku náboženské víry stejně jako i státní příslušnosti ve sčítacích formulářích vůbec vyplnit. Nicméně na základě našich údajů, které máme k dispozici (což ostatně potvrzuje i sociolog Zdeněk Nešpor), příslušnost k etablovaným církvím jak v České republice, tak i ve zbytku Evropy, klesá jen pozvolna. Vrácením majetku budou také alespoň částečně napraveny křivdy, které byly vůči církvím spáchány totalitním komunistickým režimem a snad i pro církev bude tedy platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Je zapotřebí také dodat, že podíl na navráceném majetku, který historicky patřil katolické církvi, bude rozdělen i mezi nové církve, které v roce 1948 neexistovaly.
S využitím http://tisk.cirkev.cz/z-domova/odpovedi-na-otazky-tydeniku-ekonomc/
Další aktuality:
Prohlášení předsedy SMS ČR a gen. sekretáře ČBK k restitucím (18.1.2016 | )