V den výročí posvěcení katedrály sv. Petra a Pavla 21. května roku 2016 jmenoval papež František tehdejšího dómského faráře Pavla Konzbula pomocným biskupem brněnským. O šest let později, 26. května 2022, ho jmenoval 14. biskupem brněnským.
Při příležitosti prvního roku v čele brněnské diecéze jsme požádali otce biskupa Pavla o krátký rozhovor.
Otče biskupe, co pro vás bylo v tomto prvním roce největším překvapením?
Osobně pro mne byla příjemným překvapením velká podpora kněží naší diecéze a to, jak bylo jmenování přijato mezi věřícími. Vnímal jsem naději, která je do mojí maličkosti vkládána. To mne na jednu stranu naplňovalo radostí, na druhou stranu jsem si uvědomoval osobní slabost. Byla to pro mne výzva ještě více spolehnout na Boží milost a podporu a uvědomit si spolu s mým patronem apoštolem Pavlem, že nejsem žádná Excelence, ale jen obyčejné nedochůdče s celkem zajímavým úkolem.
Jaké rozhodnutí bylo nejtěžší?
Pokud se člověk odevzdá Božímu vedení, tak mám osobní zkušenost, že Bůh s člověkem pracuje „salámovou metodou“, krájí po malých kolečkách. Pak již nejde o to, co je nejtěžší, ale o něco jiného – vydržet. Matematik by řekl „držet správnou derivaci“. Proto prosím každý večer Boha o vytrvalost a trpělivost právě pro nadcházející den.
Kdybyste chytil zlatou rybku, jaká tři přání byste vyslovil?
Rybář chytí zlatou rybku a ta mu povídá: „Když mne pustíš, splním ti tři přání.“ Rybář ji pustí, rybka odplave a povídá: „Ti lidé dnes uvěří všemu…“ Já bych rád věřil tomu, že mne neopustí dar humoru, který mi pomáhá nevnímat vše smrtelně vážně, a především mi pomáhá odpouštět. Za tento dar jsem vděčný Bohu, nikoli rybce zlaté.
Co popřejete naší diecézi do budoucna?
Rád bych popřál všem v brněnské diecézi, aby byla společenstvím, které umí s noblesou odpouštět, v maličkostech se řídit zdravým rozumem, a ve velkých věcech vírou.
Otče biskupe, děkujeme.
Foto: Iva Horalková (Člověk a víra)
