Ke slavnosti Nejsvětějšího srdce Ježíšova přinášíme zamyšlení brněnského pomocného biskupa Mons. Pavla Konzbula.
„V roce 410 po Kristu se stalo nemyslitelné, padl Řím. Významný náboženský představitel tehdejší doby Ambrosius se ptal: „Může-li padnout Řím, co obstojí?“ Zhruba ve stejné době píše sv. Augustin svoji knihu O obci Boží. Mluví v ní o dvou městech, jednom lidském a druhém Božím. Hlavní myšlenku lze shrnout takto: Bůh moudře řídí budování svého města.
My máme často problém s tím, že Bůh nechce naplňovat náš program, jako by nechtěl podpořit naše projekty a budovat náš svět. Přistupujeme k němu se skrytou vypočítavostí a obavou, tak jako někteří lidé k tělesně postiženým. Rabi Eisig Charif dostal jednou otázku: Proč bohatí lidé vždycky raději podporují tělesně postiženého ubožáka než učence? „K tomu mají velice dobrý důvod!“ odpověděl rabín. „Každý boháč se musí obávat, že jej někdy může postihnout neštěstí a bude z něj také mrzák; ale je si jistý, že učenec se z něj nikdy nestane.“
Naše modlitby mají často tři chybná hesla:
Změň to! – Pokud nám něco v životě působí bolest, chceme aby to Bůh odstranil.
Použij to! – Chceme, aby nám Bůh ukázal zásady, které když splníme, tak dosáhneme svého.
Uspokoj mě! – Bože udělej vše, co je potřeba, abych byl spokojen sám se sebou a s tebou.
Na těchto modlitbách není nic špatného, až na to, že nevyjadřují skutečnou touhu našeho srdce. Jsou to takové řezané květiny, mají před sebou jen krátkou budoucnost a je jasné, že za týden uschnou a my je nahradíme jinými, podobnými. Abychom našli klíč k opravdové modlitbě, zamysleme se nad tím, co nejvíce zasahuje naše srdce? Jsou to dvě skutečnosti - krása a bolest.
Slavíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo, které je plné krásy a bolesti, srdce samotného Boha. Boží láska je to, co máme kontemplovat. To, co nás má překvapit, zaskočit, obrátit. Bůh nás nemiluje, protože jsme dobří, protože jsme splnili nějaká kritéria a něčeho dosáhli. Jeho láska je láska milosrdná, to znamená nezasloužená. Sv. Terezie od Dítěte Ježíše říká: „Abychom pochopili, jaká je Boží láska k nám, pak se musíme podívat na lásku maminky k malému dítěti, k nemluvněti. Ona mu všechno dává, a to dítě si to vůbec ničím, naprosto ničím nemůže zasloužit“. A v tomto duchu by se měly nést i naše modlitby.
