První apoštolský nuncius v České republice, později kardinál, Giovanni Coppa zavzpomínal na své návštěvy v brněnské diecézi v publikaci „Brněnská diecéze (1777-2007) - historie a vzpomínky“ (v roce 2007 vydalo Biskupství brněnské) takto:
„Do Československa jsem přijel jako reprezentant Svatého otce 17. září 1990. Bylo to po čtyřiceti letech režimu, pro který byl apoštolský nuncius v této zemi osobou nevítanou, trnem v oku. Po dvou měsících a deseti dnech jsem uskutečnil svoji první návštěvu Brna, kde jsem celebroval dvakrát v katedrále na Petrově, a to 27. a 28. listopadu. Byl jsem poněkud rozechvělý, ale spokojený. Petr a Pavel mi připomínali Řím a vatikánskou baziliku, u které jsem prožil téměř čtyřicet let. V této podivuhodné katedrále, která z výšky a do daleka vévodí pohledu na město, jsem se cítil jako doma. Na tomto místě jsem slavil eucharistii ještě třikrát. Vzpomínám si především na děkovnou mši při padesátinách otec biskupa Vojtěcha Cikrleho a také na bohoslužbu, při které přijal biskupské svěcení Petr Esterka. S každou novou návštěvou mi katedrála připadala krásnější. V roce 1990 ještě nesla stopy prožitých utrpení smutných časů a byla na ní znát tíha jejího ctihodného stáří. Ale rok za rokem se díky restaurátorským pracím, jež otec biskup zaštítil, a díky aktivní a zbožné spolupráci lidu i pomoci státních úřadů stávala stále oslnivější. Z vnějšku štíhlý ukazatel směru k nebi, uvnitř zářivá a prostorná. Vždycky jsem v ní reálně cítil víru Božího lidu, který ji zaplňuje, a lásku, která ze všech společenských vrstev města vytváří jednu rodinu a společenství se svým biskupem. Ne nadarmo II. vatikánský koncil řekl: „Biskup má být považován za velekněze svého lidu... Proto si mají všichni velice vážit liturgického života diecéze, soustředěného kolem biskupa, především v katedrále.“ (Sacrosanctum Concilium, 41).
Pak jsem diecézi navštívil ještě mnohokrát. V Brně jsem slavil eucharistii při různých slavnostních příležitostech, třikrát v bazilice Nanebevzetí Panny Marie u augustiniánů na Starém Brně; dvakrát na Biskupském gymnáziu a v moderní salesiánské farnosti; jednou v krásném barokním kostele u jezuitů a v paláci sportu. Ale vzpomínám si také na setkání a bratrské soužití s biskupy České republiky při zasedáních biskupské konference i na významné kulturní události a výstavy duchovního umění, při kterých jsem hovořil k přítomným účastníkům.
A v diecézi? Mohu říct, že jsem ji projel křížem krážem, navštívil kostely i farnosti a shlédl mnoho kilometrů půvabných návrší i úrodných rovin celého kraje. Uchovávám v srdci překrásné a stále živé vzpomínky na tento drahý lid, na děti, na mládež; na děvčata oblečená do pestrých krojů lišících se kraj od kraje, které dodávaly živost a atmosféru každé příležitosti. Každý rok jsem navštívil Mikulčice o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje a také nemohu zapomenout, jak jsem se každoročně o Velikonocích účastnil hlavní pouti ve velkolepé mariánské svatyni ve Křtinách.
S pohnutím vzpomínám na svatyni Panny Marie Bolestné ve Sloupu i v Žarošicích, vzpomínám na Hluboké Mašůvky. V rámci svého velkého akčního radia jsem navštívil všechny ostatní farnosti, kam jsem byl pozván: Jihlava, Telč, Kostelní Vydří, Vranov, Třešť, Hodonín, Montserrat u Cizkrajova, Hustopeče, Velké Bílovice, Moravec, Mnichovice, Přepeř u Trnova, Porta Coeli u Tišnova, Rajhrad, Netín u Velkého Meziříčí, Moravské Budějovice, Milovice, Hradiště u Znojma. Uplynula už řada let, ale tahle městečka, jejich lid a kostely pulzující zbožností zůstávají hluboce vtištěny v mém srdci.
Brněnskou diecézi jsem velmi miloval, a také jsem to snad až přílišným cestováním ukázal. Ale byl jsem prvním nunciem po mnoha letech a cítil jsem povinnost určitým způsobem zprostředkovat přítomnost Svatého otce, pomoci zažít univerzalitu církve a prožít krásu toho, když utváříme jednu rodinu vykoupených, rodinu bratří a sester, rodinu věrohodných svědků víry přijaté od otců, sub Petro et cum Petro. Když mě farář jedné malé moravské vesnice představoval lidu oblečenému v krojích jako reprezentanta papeže, byl dojat až k slzám, hlas se mu chvěl a nemohl dále pokračovat…
Ano, snažil jsem se v diecézi zamířit tam i onam. Nuncius světoběžník? Snad. Ale vy jste mi to určitě odpustili. Jsem si tím jist.“
