Biskupství brněnské

Trendy politiky Evropského parlamentu ovlivňující rodinnou politiku

Ilustrace
14.5.2014

Ředitelka Národního centra pro rodinu České biskupské konference PhDr. Ing. Marie Oujezdská se zamýšlí nad trendy politiky Evropského parlamentu (EP) ovlivňujícími rodinnou politiku a rodinné chování v členských zemích Evropské unie v horizontu posledního volebního období EP.

Brno: Evropská unie se z hospodářského společenství přerodila ve společenství, které má ambici ovlivňovat všechny oblasti života. Chápe se proto i jako ochránkyně lidských práv. Na základě principu subsidiarity nemá vlastní rodinnou politiku, ale svými rozhodnutími v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti rodinnou politiku členských států silně ovlivňuje, zejména proto, slovy Charty práv rodiny, že „lidská práva, ač pojímána jako práva jednotlivce, mají též základní rozměr společenský, projevující se zásadně a přirozeně v rodině.“ V této souvislosti docházelo v uplynulém období k častým konfliktům díky tomu, že se klade pouze důraz na práva jednotlivců bez zřetele k zájmům celospolečenským, tedy i rodinným. Dá se říci, že tento fakt zapříčiňuje všechny další sporné výsledky práce EP, jimž se věnuje následující text.

Rodina jako instituce, která je zdrojem lidského kapitálu, výchovou formovaného člověka, není téměř zmiňována. Mám na mysli témata: demografická krize, nebezpečí sociálního vyloučení, mezigenerační solidarita, rovnost žen a mužů, která jsou řešena pouze z pohledu jednotlivce, nikoli v kontextu vztahu rodiny a společnosti. Je otázkou, zda je správné hovořit o „boji proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci“, požadovat „sociální spravedlnost a ochranu, rovné postavení žen a mužů, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte“, aniž bychom neuvažovali o rodině samotné. Jsem přesvědčena, že bezvýchodnost řešení, kterou zakoušíme, je dána právě tímto zkresleným úhlem pohledu.

Společenská podpora manželství a rodiny, která by se na úrovni EU měla projevovat respektem ke společenskému přínosu této instituce, se nedá řešit pouhým odkazem na opatření ulehčující slaďování profesního a rodinného života, jakkoli se právě naše organizace na podporu jejich zavádění aktivně podílí, ale především uznáním významu dlouhodobých vztahů a jejich ideální formy, manželství mezi mužem a ženou, pro naplňování důležitých sociálních funkcí a mezigenerační solidaritu.

Zaměstnanost je nabízena nejen jako jediný společensky přijatelný zdroj obživy, ale stává se také synonymem pro jedinou alternativu získání společenského statusu či jedinou možností seberealizace. Ruku v ruce s tím jde společností nedostatečně oceňovaná práce neplacená, především ta, která souvisí s výchovnou péčí v rodině. V souvislosti s tím bych chtěla velmi ocenit všechny zmínky ve zprávách výborů EP či studiích, které si tento deficit uvědomují a chtějí jej zmírnit.

Tématem, které je přímo učebnicovým příkladem prosazování práva jednotlivců, je téma tzv. reprodukčního zdraví, kde se zdůrazňuje takové pojetí autonomie ženy, které popírá právo na život nenarozeného dítěte i právo rodičů nezletilých žen na spolurozhodování a eventuelním provedení umělého ukončení těhotenství těchto žen. Jako prevence nechtěného těhotenství je považován pouze snadný přístup k antikoncepci, nikoli důsledné vytváření možností přístupu k výchově k odpovědnému rodičovství a informacím o rizicích umělého ukončení těhotenství. Snahou prorodinných organizací je, aby se definice práva na reprodukční zdraví rozšířila i na nenarozené dítě a aby se sexuální výchova ponechala především jako právo rodičů. Prosazování práva jednotlivce na tzv. sexuální a reprodukční zdraví, které se má stát i základním lidským právem, ohrožuje nejen právo nenarozeného na život, ale i právo výhrady svědomí zdravotnických pracovníků, kteří mohou odmítnout uměle těhotenství ukončit.

Z legitimní snahy o rovný přístup mužů a žen na trhu práce a s ní spojeného prosazování principu nediskriminace se postupně stává tzv. genderová rovnost a s ní spojovaný boj za odstraňování generových stereotypů. Problém z pohledu křesťanského vnímání světa spočívá v tom, že se stejná důstojnost muže a ženy zaměňuje za stejnost muže a ženy s cílem odstranit bipolaritu člověka jako muže a ženy. Gender jako „sociální role pohlaví“ je libovolně volitelná a zcela nezávislá od biologického pohlaví. Snahou je dokonce i „osvobození člověka“ od kategorie pohlaví tím, že je sex (biologické pohlaví) i gender (sociální role pohlaví) prohlašováno za konstrukty, tedy libovolně měnitelné i v biografii konkrétního člověka. Různé projevy sexuálního chování jsou považovány za vlastní pohlaví. Cílem je nastolit rozmanitost pohlaví cestou zrovnoprávnění této různosti. Tlaky lobbyistických skupin na prosazování této teorie sílí, a je proto velmi potřebné, aby byli zvoleni poslanci, kteří si jsou vědomi toho, že pojem gender nemá žádný právní základ ve Smlouvě o EU a že komplementarita role muže a ženy nezakládá sama o sobě popírání práva ženy na seberealizaci.

Bylo by velmi užitečné, aby nově zvolení poslanci a poslankyně EP respektovali základní hodnoty slučitelné s „židovsko-křesťanskými kořeny EU“, zejména v otázkách komplementarity muže a ženy jakožto manželů a rodičů, a nadále pokračovali ve snahách o

· uznání neplacené péče, vykonávané zejména v rodině, jako plnohodnotné v porovnání s prací placenou;

· zavedení nepracovních nedělí a práva na důstojnou pracovní dobu;

· vytváření dostatečných pracovních, rodinný život umožňujících příležitostí a s nimi souvisejících forem práce;

· odstraňování případů ohrožení mládeže v médiích;

· posílení institutu evropské občanské iniciativy tak, aby Evropská komise byla povinna předložit na jejím základě legislativní návrh.

Další informace: www.rodiny.cz

 

Facebook profil Biskupství brněnského

Banner - projekty spolufinancované z EU

Přehledy bohoslužeb v brněnské diecézi
Stálá zpovědní služba v Brně
Duchovní služba v nemocnicích
Puls
Výroční zprávy
Odběr RSS - Aktuality