Mons. Hrbata po dobu svého působení v tyrolském Obergulgelu (1958-2000) umožňoval na své faře i ozdravné pobyty kněžím i řeholníkům z celé republiky. V roce 2000 odešel na zasloužený odpočinek.
Požádali jsme R.D. Ing. Jiřího Floriana, aby na Mons. Josefa Hrbatu, svého příbuzného, zavzpomínal: „Otec Josef Hrbata už jako gymnazijní student projevoval velké nadání na jazyky a filosofii. Jen kreslení a deskriptiva mu nějak nešly. Tak se stalo, že Josef lehce vypracoval několika spolužákům latinskou kompozici a oni mu za to namalovali výkres.
Teologii začal studovat v Brně. Tehdejší rektor semináře, pozdější brněnský biskup Karel. Skoupý, poslal mladého nadaného muže dokončit studia do Říma. Studia zakončil doktorátem a 21. února roku 1948, právě v době komunistického puče, byl vysvěcen na kněze. Rozhodl se vrátit do vlasti. Toto rozhodnutí radikálně určilo jeho další osudy.
Jako duchovní působil ve farnosti Brno – Křenová a na biskupském ordinariátu na Petrově. V naší zemi v té době začal boj o svobodu církve. Biskup Skoupý vydal známý pastýřský list a komunisté zakázali jeho veřejné čtení. List byl tajně rozmnožen cyklostylem. P. Burian přečetl list veřejně při oslavě Božího Těla 1948 na Zelném trhu z okna jednoho bytu. P.Hrbata ukrýval cyklostyl v bytě svých rodičů v Králově Poli. Komunisté postupně zahájili hon na třídní nepřátele a vlnu zatýkání. Biskup a jeho nejbližší spolupracovníci byli na řadě mezi prvními. Zatčení neunikl ani P. Josef jako podezřelý ze špionáže pro Vatikán. Vždyť ho tam imperialisté sami vyškolili a poslali sem, tvrdili příslušníci StB. Z vězení byl po necelém roce propuštěn. Nastoupil jako kaplan na faru v Husovicích a byl stále sledován tajnou bezpečností. Jeden z jejích členů hlídkoval před farou. Jednou se zahradou nepozorovaně dostal do fary P. Burian a Hrbatu varoval: „Josefe, jdu pro tebe, musíš přes hranice, brzy tě znovu zatknou. Vím to zcela jistě.“ Stejnou cestou potom oba záhy zmizeli z fary. P. Burian znal cestu přes řeku Moravu v prostoru Malacek. Zamířili tam. Leželi v lese a sledovali pohraniční hlídku. Potom přeplavali přes řeku a dostali se do Rakouska. Vůbec však nebylo vyhráno. Celá východní část Rakouska byla tehdy obsazena Rudou armádou. Tamní Burianův známý, rakouský sedlák, nechal odemknutou stodolu, v ní trochu jídla a možnost k noclehu. Potom oba uprchlíci pokračovali dále do Vídně. Ve vlaku byli Burian s Hrbatou nápadní, měli na sobě mokré šaty, i když týden nepršelo. Ale nikdo je neudal. Ve Vídni se zamíchali mezi dělníky, kteří šli z práce a dostali se do francouzského sektoru a pak lehce do Tyrol...“
Právě v Tyrolsku zahájil Mons. Josef Hrbata svůj život v emigraci. Nejprve zvažoval své působení jako misionář v jižní Americe. Nakonec se rozhodl zůstat v Rakousku. Téměř padesát let pak působil v diecézi Innsbruck. Nejprve ve dvou různých farnostech a pak nejdéle, celých dvaačtyřicet let, působil jako farář v nejvýše položené alpské farnosti Obergurgl, známém lyžařském středisku. Působil v pastoraci jak místních farníků, tak nespočetných turistů a rekreantů. Neúnavně vyučoval a konal exercicie v různých částech Rakouska. V průběhu šedesátých let zahájil svoji publikační činnost. Napsal celkem osm knih, který vyšly ve více vydáních, nejprve díky Křesťanské akademii v Římě, po pádu komunismu i u nás.
V průběhu let obdržel řadu různých ocenění. V roce 1989 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Od roku 2000 žil Mons. Hrbata na zaslouženém odpočinku - nejdříve v italském Meranu a později v rakouském Silzu, kde po dlouhé nemoci v neděli večer 19. dubna 2009 zemřel.
V Rakousku se s ním představení církve a farníci rozloučí v pátek 24. dubna ve 14 hodin. Zádušní mši bude v děkanském kostele v Silzu sloužit Mons. Dr. Manfred Scheuer, biskup innsbrucký.
V Brně bude poslednímu rozloučení ve středu 29.4. v 15.00 hodin v chrámu Nejsvětější Trojice předsedat brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který byl s Mons. Josefem Hrbatou v přátelském osobním i písemném kontaktu. Po obřadu bude zemřelý uložen do rodinného hrobu na hřbitově v Brně - Králově Poli.
