„Po návratu z bohosloveckých studií v Římě v roce 1950 jsem byl několik měsíců zástupcem nemocného pana faráře Slámy v Petrovicích u Moravského Krumlova. Potom jsem vypomáhal v brněnské městské farnosti na Křenové a část dne jsem byl ochoten pomáhat v práci na biskupském úřadu na Petrově. To se stalo záminkou k nenávisti nepřátel církve i k mému uvěznění. Nejdříve v Brně na Orlí, pak několik měsíců v Kartouzích v severních Čechách, později v Ruzyni u Prahy a nakonec přímo na Pankráci,“ vzpomíná Mons. Josef Hrbata. „Skoro všechny politické výslechy, které jsem absolvoval, tehdy směřovaly proti církvi jako „nepříteli české země“. Stereotypním obviněním bylo: „Vatikán tě poslal, abys držel starého biskupa na protistátní linii!“ Toto lživé vymyšlené obvinění mělo být podporou soudního řízení proti církvi. Po výslovně provizorním propuštění z Pankráce jsem směl být kaplanem v Brně - Husovicích. Policejní návštěvy však nepřestaly, policejní auto mě vozilo po Brně a hrozili mi novými vymyšlenými obviněními. Došel jsem k přesvědčení, že nemohu doufat v pokojnou kněžskou práci a brzy musím počítat s dalším uvězněním. Rozhodl jsem se pro vynucenou emigraci do Rakouska. Bylo s tím sice spojeno nebezpečí, ale neviděl jsem jiné řešení. Přestože severní a výchovní Rakousko bylo tehdy pod kontrolou ruské okupační správy, dostal jsem se šťastně do Tyrol, kde měli okupační správu Francouzi. Původně jsem zamýšlel odjet dál, do misií v Jižní Americe, ale můj písemný pokus dostat z Bolívie církevní přijetí selhal. Rozhodl jsem se tedy, že „zatím“ zůstanu v tyrolské duchovní službě. Česká komunistická policie brzo znala mou novou adresu (rakouští komunisté ji lehce zjistili na úřadech) a pokusila se mě lákat k návratu do Čech. Marně. V rakouské duchovní správě jsem nakonec zůstal padesát let! Zdejší lidé mě měli rádi a pro vlast jsem sepsal osm českých teologických knih, které jsou dodnes v českých knihkupectvích k dostání...“
Mons. Josef Hrbata po dlouhá desetiletí emigrace podporoval církev a věřící v naší zemi. Jeho literární činnost pomáhala zaplnit mezery v duchovní a teologické literatuře doby komunistické diktatury. O úspěšnosti jeho knih (např. Cesta domů, Písně království, Setba a žeň, Světlo v temnotách, Klíč ke Starému zákonu, ap.) svědčí fakt, že se publikace setkávají s velkým zájmem v řadě reedicí doposud.
V roce 1989 jej Svatý otec Jan Pavel druhý jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul monsignor.
Otec Hrbata po dobu svého působení v tyrolském Obergulgelu (1958-2000) umožňoval na své faře i ozdravné pobyty kněžím i řeholníkům z celé republiky.
V roce 2000 odešel na zasloužený odpočinek, v současné době žije v penzionu pro seniory v rakouském Silzu.
