Ordo virginum (stav panen) patří vedle poustevníků, poustevnic a vdov k nejstarším způsobům Bohu zasvěceného života, které byly v církvi praktikovány už v době apoštolů. Panny, které zasvěcoval místní biskup, žily dál ve svých rodinách, věnovaly se modlitbě, postu a službě potřebným. Brzy se začali poustevníci či panny sdružovat do komunit, z nichž se postupem času utvářely první řeholní řády. Po roce 1000 se už panenské zasvěcení udělovalo ženám žijícím ve světě jen ojediněle a udělovalo se jen řeholnicím některých řádů (např. kartuziánkám).
Druhý vatikánský koncil v roce 1963 rozhodl, aby starobylý obřad panenského zasvěcení, který "patří k nejvzácnějším liturgickým pokladům", byl upraven pro dnešní dobu. Nový obřad byl vyhlášen vatikánskou Kongregací pro bohoslužbu a svátosti 31.5.1970. Stav zasvěcených panen je zakotven v Kodexu kanonického práva, kán. 604.
Směrnici pro přípravu na život a povolání zasvěcených panen vydala Česká biskupská konference v roce 2004. Obsahem přípravy, která trvá obvykle sedm let, je přesné seznámení se s historií a způsobem života zasvěcených panen, prohloubení duchovního života a života v duchu evangelijních rad, uvedení do služby v rámci církve a získání důkladných znalostí v církevní věrouce.
V České republice přijalo po roce 1990 zasvěcení k tomuto způsobu života 26 žen, na zasvěcení se připravuje 14 kandidátek. Ze statistiky vyplývá kromě průměrného věku 48 let také skutečnosti, že nejčastějším dosaženým stupněm jejich vzdělání je vysokoškolské. Své zasvěcení žijí většinou uprostřed ostatních lidí ve svém občanském zaměstnání. Jejich hlavním posláním je modlitba, zvláště modlitba za diecézi, ve které žijí, a služba podle povolání a darů každé z nich. Zasvěcené panny žijí také ve většině evropských států, v Severní i Jižní Americe, na Novém Zélandu i ve východní Asii.
Bližší informace je možné získat na internetové adrese: http://web.katolik.cz/ov.
